Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Dárek

Tak jsem si také koupila čtečku. Věděla jsem, že dlouho odolávat nebudu, obzvlášť když někdo slibuje, že se do toho malého zázraku vejde několik tisíc knih. Čtenář – maniak vydechne úžasem. Čtenáře – labužníka napadne pár ale.

Když jsem minulý týden ukazovala čtečku osmákům, rozzářily se jim oči. Po mém vysvětlení, že obrazovka připomíná skutečný papír, začali zaujatě porovnávat vzhled e-knihy se svými sešity. Ozvalo se pár hlasů oznamujících třídě: „To chci.“

Jak jsem se později dozvěděla, nejdůležitějším prvkem, který odlišuje čtečku od ostatních možných vánočních hraček jako jsou tablety, ipady a notebooky je to, že se na čtečce nedají hrát hry.  Přiznám se, že jsem uvažovala podobně. Jen mi nešlo o hry, ale možnost vyhrát si na mašince  i jinými způsoby, třeba zpívat při kytaře rovnou z ipadu je kouzelné.

Jenže maniak ve mně zvítězil. Sice hodlal investovat jen několik málo tisíc, což se mu později nevyplatilo, protože se objevilo pár mušek s mizením záložek, ale už měsíc čichá místo vůně papíru pach nového koženého pouzdra. Netajím, že s potěšením.

Ovšem první okamžik seznamování naplnil úděs. Copak se dá číst z tak malé obrazovky? A jak mám vlastně „knihu“ držet, abych mohla pohodlně „otáčet“ stránky? Automatické jednání zkušeného čtenáře se vypařilo. S každým přepnutím na druhou stranu jsem vypnula i četbu. Přesto stačila drobnost, to co dokáže každá kniha: dovolit si začíst se. Po 200 stránce první knihy mi prsty mačkaly tlačítka automaticky, i když vyjížděly k hornímu rohu strany a pak omluvně klesaly zpět. Film v hlavě se netrhal, postavy nepřestávaly mluvit. 

Nedostatek investic se projevil i na tom, že nemohu psát poznámky. Než koupím dražší variantu, vyřešila jsem svoji potřebu lepíky, které přilepuji na vnitřní stranu koženého pouzdra. Vznikla tak zajímavě řešená kniha. Vpravo čtu, vlevo brouzdám ve svých poznámkách. Zatím mi to stačí.

A pomalu se připojuji do diskusí, zda čtečku ano, či ne. Já hlasuji pro ano. I když se labužník ve mně hlásí o slovo. Prostě některé knihy si raději přečtu na papíře a některé zase elektronicky. A i když těch českých není ještě dost, přesto lze některé e-knihy sehnat za polovinu ceny (konkrétně Eragona a Stopařova průvodce po galaxii), takže si mohu vybrat. E-čtenáři docela často  argumentují tím, že právě e-knihy je vrátili ke čtení nebo alespoň čtou mnohem více. Myslím, že se není co divit, neboť digitální domorodci se začínají projevovat i v této oblasti. Autor textu Jak evoluuje elektronický čtenář to zdůvodňuje vybudováním (zlo)zvyku: dřív jsme po příchodu domů zapnuli televizi, teď saháme po jiných digitálních technologiích.

Jisté dokumenty, např. moje přípravy nebo texty o čtenářské gramotnosti a metodách mi poskytují další důvod, proč dát přednost právě čtečce. Snadné stažení knih zase další. A tak v poslední době překusuji, že nečtu z papíru, nemohu posouvat články prsty nebo brouzdat webem. Ale i tak jsem si letos nadělila úchvatný dárek.

 


Znalosti o čtenářství

V posledním dokumentu, který se týká národního kurikula (http://www.vuppraha.cz/wp-contentuploads201103cestina-pro-zaky-cizince1-pdf – Gramotnosti ve vzdělávání – Soubor studií), je zmínka o tom, že do čtenářské gramotnosti patří i znalosti o čtenářství.  Jako příklad příručka uvádí, že různí čtenáři čtou tentýž text různě. (Nejen o tomto problému se můžete dočíst v knize Typologie osobnosti u dětí.) Zdá se mi, že takových znalostí je nesmírná spousta, a pokládala jsem si otázku, zda my sami jako učitelé bychom byli schopní pojmenovat alespoň některé z nich. A také přemýšlela o tom, zda principy, na kterých se zakládají, skutečně při výuce dodržujeme. Některé z nich jsem sepsala a byla bych ráda, kdybyste přidali další, protože by nám to pomohlo si uvědomit, které opomíjíme. Celý příspěvek »


Před čtením

Už dlouho přemýšlím o tom, jak mám připravovat aktivity před čtením. Z vysoké školy jsem si odnesla jen to, že bych měla vysvětlit žákům obtížná slova. A tak jsem na začátku hodiny řekla, co budeme číst, pár informací o autorovi  a době vzniku díla, popř. jsem připravila nějakou motivační tajenku a tím jsem vše považovala za splněné. S kurzy Kritického myšlení však přišel pojem evokace. Postupně jsem začala chápat, že musím umožnit žákům pochopit dílo ještě před čtením. Nyní si však pokládám otázku, jaký je rozdíl mezi evokací a skutečnou činností čtenáře před četbou. Neměli bychom, ovlivněni pojmem metakognice, naučit děti zacházet s předporozuměním? Celý příspěvek »


Obhajoba

Stále tu hovořím o tom, že číst znamená především prožívat. Možná proto se zdá, že výuka strategiím (naplánovanýcm krokům, které nám pomáhají pochopit text) vlastně tento intenzivní prožitek narušuje. S touto kritikou se na mě občas obracejí i žáci, podobně mluví i někteří kritici. Nedávno jsem se setkala s názorem jistého odborníka, který tvrdí, že se žáci nemusejí učit strategie, ale stačí, pokud tuto problematiku budou znát učitelé. Souhlasím však pouze s tím, že nic se nemá přehánět, to znamená ani strategie. Celý příspěvek »


PLN pro čtenářskou gramotnost

Děsí vás zkratka PLN? Personal learning network nebo také enviroment je síť (prostředí), o kterém jste se mohli dočíst na Spomocníkovi. Síť, která by nám učitelům umožnila sdílet dobré nápady, názory, pracovní listy, přípravy, informace týkající se čtenářské gramotnosti… Vzorem mi je např. stránka http://www.readinglady.com/ První narážka se objevila v diskusi v prosinci (http://diskuze.rvp.cz/viewtopic.php?f=101&t=16661&start=40, Co dělat, a co rozhodně ne, aby příští PISA dopadla lépe). Když jsem zakládala tento blog, domnívala jsem se, že by to mohl být  krok k vytvoření právě takového společenství. Blog však není vhodným prostředím, a proto jsem založila digifolio. Samozřejmě bych mohla jen odkázat na ostatní stránky, např. Kritické myšlení, Abeceda – čtenářská gramotnost, PISA… Jenže mně takové odkazy nikdy nestačily. Hodně jsem četla a hodně zkoušela. A je mi líto, že se k draze zaplaceným informacím, které si překládám, dostane jen hrstka lidí. Kursy Kritického myšlení, přestože jsou nesmírně inspirativní, mě nějak neuspokojují. Čtení je nesmírně komplikovaný proces, tak komplikovaný, že je potřeba jej vnímat v mnoha rovinách. A právě postižení těchto rovin v celku mi schází. Někdo by možná vyčkával na systémové změny. Proč ale nevyužít prostor, který je pro naše století příznivý? Celý příspěvek »


Přemýšlení při čtení

„Když čtu, kladu si otázky?“ nevěřícně se mě zeptala kolegyně. Člověk má opravdu pocit, že když čte nepříliš složitý text, přirozeně mu rozumí. Pochopení si potvrzuje jakýmsi vnitřním přitakáním, že prostě rozumí. Jenže stačí si vzít složitější text a naše myšlenky se zpomalí nebo zastaví a my je můžeme vnímat „před našima očima“. Vracíme se, pročítáme znovu, podtrhneme si složitá slova a pasáže, kterým nerozumíme, snažíme se nepochopení vyjasnit, nakreslíme si nákres, předpokádáme, že nám autor něco vyjasní v dalším textu, snažíme se vymyslet příklad z našeho života… a ptáme se autora, jak to vlastně myslel a co považoval za nejdůležitější informace, ale také si uvědomíme, že bychom možná chtěli vědět něco víc, než je v textu uvedeno. Problém je u nás, zkušených čtenářů, v tom, že si neuvědomujeme, nač přesně myslíme při čtení. Celý příspěvek »


Kolik omylů musí žáci od nás vytrpět?

„Já neumím číst!“ Překvapila mě nedávno tímto prohlášením moje kamarádka. Chvilku jsem nechápala. Jak nemůže umět číst člověk, který vystudoval chemii a technologii ochrany životního prostředí a chystá se na doktorát. „Některé články nepochopím napoprvé, musím si je přečíst alespoň dvakrát,“ dodala smutně. Najednou jsem si uvědomila, kolik takových omylů si s sebou z naší školní docházky vláčíme po zbytek života. Samozřejmě jsem jí vysvětlila, že číst neznamená rozumět napoprvé. První věc, kterou své žáky učím, je (kromě vzbouzení zvědavosti pomocí otázek) rozpoznat, kdy nerozumíme a jak neporozumění řešit. A být si vědom toho, že nerozumět je naprosto přirozené. Mezi učiteli podobných omylů zaslechnu spoustu a děsím se toho, že je musí slýchat i žáci. Na následujících výrocích vysvětlím, proč obviňování žáků  z toho, že neumějí číst, je pouze naším nedotažením výuky. Celý příspěvek »


Význam věci spočívá v tom, co znamená. (Ukradený citát)

Každý týden mívám hodinu češtiny se třídou, kterou normálně neučím. A tak jsem si řekla, že je v některých hodinách naučím něco málo ze strategií. Zpočátku je to vždy těžké, protože jim nikdo nikdy nedal příkazy typu řekni něco sám nebo polož si otázku sám. O tom ale v dnešním článku mluvit nechci. Začínám tím, abyste pochopili následující rozhovor se žáky. Ostatní žáci už jsou totiž na následující techniku zvyklí. V jedné hodině této třídy se rozvinula diskuse, již jsem před nedávnem vedla i s učiteli. Mluvili jsme totiž o tom, že zkušený čtenář si při čtení vede poznámky a kóduje informace. Žáky jsem naučila dvě počáteční značky k okódování myšlenek a pak se mě Daniel zeptal: „A to máme psát do knížek?“ Celý příspěvek »


Stěžování, otázky a principy didaktiky

Posledních několik měsíců přineslo spoustu kritiky směřující od učitelů k učitelům. Syndrom housete vysvětlil, proč se někteří nechtějí vzdát svých praktik. Souhlasím, nadmíru souhlasím.  Obzvlášť v oboru technologií. Jen z toho stěžování začínám mít dojem, že jedni si stěžují na poměry (nemůžu kopírovat, nemají slovní zásobu, nemám peníze na knihy, nemáme tolik počítačů – tak co po mně chcete?) a ti druzí si také stěžují (co všechno ti první nedělají), a tak vlastně svým způsobem stojíme na stejné straně všeobecného naříkání. Když chci, aby učitelé diskutovali  o něčem konstruktivním, končí to obvykle zase jen stěžováním. Nicméně stále uvažuji o tom, jaké konkrétní pochody naší mysli nám zabraňují vidět inovace třeba ve výuce literatury. Když opominu neochotu vzdělávat se v oboru technologií, možná by bylo potřeba analyzovat další obecné omyly učitelského myšlení. A od toho se posunout dál. Začít vysvětlovat od toho, co zapříčiňuje omyl.

Abyste pochopili, co myslím omyly v myšlení, ukážu nejdříve příklad z teorie komunikace z knihy Josepha A. DeVita. Např. věta „On je ateista, co byste od něj čekali.“ obsahuje odsuzování bez důkazů, negativní nálepku. Nálepky pro žáky také známe z knihy Respektovat a být respektován. (Už jsi zase něco provedl! Ve slově zase se skrývá nálepka, ani nemusí být explicitní, vyjádřená slovem lajdák.)

Odsuzování bez důkazů se objevuje ve dvou druzích učitelských nálepek. 1. Tohle už děláme. 2. Tohle jsou jen fráze. Celý příspěvek »


Proč neučím číst s pomocí Bloomovy taxonomie

Představte si: Sedíte na školení, zcela zaujati novými informacemi linoucími se z úst přednášejícího.  Zase jednou někdo nabízí úžasnou věc – rozvíjet myšlení žáků na různých úrovních obtížnosti. A protože se jedná o čtení, vysvětlí vám jednotlivé hladiny Bloomovy taxonomie a pak před vás položí sadu dobře položených otázek – směřujících od znalosti k syntéze (hodnocení). Jak se cítíte? Stále nadšení z toho, že vám konečně někdo rozvíjí myšlení na všech úrovních? Pravděpodobně vám poklesne brada, protože – na některé otázky nebudete schopní odpovědět. Tak co teď? Co se tu vlastně rozvíjí? A rozvíjí se tu vlastně něco? Celý příspěvek »