PřihlásitTak jsem si také koupila čtečku. Věděla jsem, že dlouho odolávat nebudu, obzvlášť když někdo slibuje, že se do toho malého zázraku vejde několik tisíc knih. Čtenář – maniak vydechne úžasem. Čtenáře – labužníka napadne pár ale.
Když jsem minulý týden ukazovala čtečku osmákům, rozzářily se jim oči. Po mém vysvětlení, že obrazovka připomíná skutečný papír, začali zaujatě porovnávat vzhled e-knihy se svými sešity. Ozvalo se pár hlasů oznamujících třídě: „To chci.“
Jak jsem se později dozvěděla, nejdůležitějším prvkem, který odlišuje čtečku od ostatních možných vánočních hraček jako jsou tablety, ipady a notebooky je to, že se na čtečce nedají hrát hry. Přiznám se, že jsem uvažovala podobně. Jen mi nešlo o hry, ale možnost vyhrát si na mašince i jinými způsoby, třeba zpívat při kytaře rovnou z ipadu je kouzelné.
Jenže maniak ve mně zvítězil. Sice hodlal investovat jen několik málo tisíc, což se mu později nevyplatilo, protože se objevilo pár mušek s mizením záložek, ale už měsíc čichá místo vůně papíru pach nového koženého pouzdra. Netajím, že s potěšením.
Ovšem první okamžik seznamování naplnil úděs. Copak se dá číst z tak malé obrazovky? A jak mám vlastně „knihu“ držet, abych mohla pohodlně „otáčet“ stránky? Automatické jednání zkušeného čtenáře se vypařilo. S každým přepnutím na druhou stranu jsem vypnula i četbu. Přesto stačila drobnost, to co dokáže každá kniha: dovolit si začíst se. Po 200 stránce první knihy mi prsty mačkaly tlačítka automaticky, i když vyjížděly k hornímu rohu strany a pak omluvně klesaly zpět. Film v hlavě se netrhal, postavy nepřestávaly mluvit.
Nedostatek investic se projevil i na tom, že nemohu psát poznámky. Než koupím dražší variantu, vyřešila jsem svoji potřebu lepíky, které přilepuji na vnitřní stranu koženého pouzdra. Vznikla tak zajímavě řešená kniha. Vpravo čtu, vlevo brouzdám ve svých poznámkách. Zatím mi to stačí.
A pomalu se připojuji do diskusí, zda čtečku ano, či ne. Já hlasuji pro ano. I když se labužník ve mně hlásí o slovo. Prostě některé knihy si raději přečtu na papíře a některé zase elektronicky. A i když těch českých není ještě dost, přesto lze některé e-knihy sehnat za polovinu ceny (konkrétně Eragona a Stopařova průvodce po galaxii), takže si mohu vybrat. E-čtenáři docela často argumentují tím, že právě e-knihy je vrátili ke čtení nebo alespoň čtou mnohem více. Myslím, že se není co divit, neboť digitální domorodci se začínají projevovat i v této oblasti. Autor textu Jak evoluuje elektronický čtenář to zdůvodňuje vybudováním (zlo)zvyku: dřív jsme po příchodu domů zapnuli televizi, teď saháme po jiných digitálních technologiích.
Jisté dokumenty, např. moje přípravy nebo texty o čtenářské gramotnosti a metodách mi poskytují další důvod, proč dát přednost právě čtečce. Snadné stažení knih zase další. A tak v poslední době překusuji, že nečtu z papíru, nemohu posouvat články prsty nebo brouzdat webem. Ale i tak jsem si letos nadělila úchvatný dárek.
