Když jsem byla požádána, abych napsala článek o čtenářské gramotnosti, začala jsem podrobněji studovat dostupné informace. Tímto způsobem začíná jakákoli moje práce, než vyjádřím vlastní názor na věc. Jenže když se snažím s učiteli o gramotnosti nebo o stylu výuky hovořit, vypadá to, že už všechno přečetli a svůj názor mají utvořený. Nejčastěji samozřejmě záporný. Tento článek je vlastně úvodem k dalším článkům, protože bych vás ráda přesvědčila o nutnosti správně číst definici čtenářské gramotnosti.
Nedávno jsem navrhla na jednom z kurzů metodu modelování (ukazování toho, jak přemýšlí zkušený čtenář při čtení) jako pomůcku pro výuku čtenářské gramotnosti. Bylo mi řečeno, že a) je naivní myslet si, že učitel ještě může být pro žáky vzorem b) předvádění toho, jak myslí učitel by přece měla obsahovat (a už obsahuje) každá hodina. Zklamaně jsem se zdržela jakýchkoli dalších komentářů. Co na tom, že o modelování existují rozsáhlé výzkumy, knihy a DVD. Ani po přečtení In a Reading State of Mind (kniha, která se zabývá modelováním) bych se neodvážila tvrdit, že jsem na tuto problematiku odborník.
Tento příklad vypovídá o naší představě čtenářské gramotnosti mnohem víc. Zdůrazňuji slovo představa, která se buď kryje s definicí skutečné čtenářské gramotnosti částečně, nebo se nekryje vůbec.
Někdy slýchám variace typu „definice čtenářské gramotnosti je plané slovíčkaření odborníků“. Učebnice jsou přecpané takovými definicemi, které stejně po žácích požadujeme. Jejich prázdnota končí tam, kde začíná schopnost učitele definici srozumitelně žákům vysvětlit, ukázat její smysl a účel, a kde jsou samozřejmě žáci ochotni ji přijmout jako vysvětlující a potřebnou. A teď si vyměňte v předcházející větě odborníky za učitele a učitele za žáky. Role jsou podobné. Podívejme se na smysl hledání kořenu slova (část společná slovům příbuzným, je nositelem významu) a podobného slovotvorného základu (část slova, kterou má slovo odvozené společnou se slovem základovým) můžeme vysvětlit na psaní i -y u vyjmenovaných slov nebo na odhadování neznámých slov v textu. Správně nacvičené odhadování vede k lepšímu porozumění. Např. některé děti nerozumí slovům divotvorný, důvěrník, vazal a tato slova si můžou odvodit z významu slov příbuzných. Tento exkurz měl ukázat, že i zdánlivě nesrozumitelné definice mohou nést význam, pokud jej budeme chtít hledat a aplikovat.
„Stejně už bylo všechno řečeno… už přece všechno děláme … nic z toho se stejně nedá použít…“ Jakýsi zásadní omyl lidského myšlení, který bych umístila někam mezi stereotypní uvažování a rychlé zobecňování a který se příliš rychle rozmáhá. Neměli bychom naše žáky učit nestranně sesbírat všechny argumenty, aniž bychom dopředu odsuzovali? Samozřejmě můžeme předvídat nepraktičnost, ale také musíme umět změnit naše myšlení. A kdo z nás si poctivě přečetl dostupné materiály, aby mohl soudit? Nelze přece říct, že rozvíjím čtenářskou gramotnost tím, že učím literaturu nebo kladu žákům otázky nebo je učím psát zápis z učebnice a tím číst odborný text nebo… Tím jen nahodile vyučujeme určitou část čtenářské gramotnosti. Vždyť gramotnost se rozvětvuje do tolika částí! My bychom se měli seznámit postupně s každou z nich a zkusit naplánovat kam a jak zamíříme. Líbilo se mi, že někdo v diskusi řekl, že když chceme něco rozvíjet, musíme vědět co.
A kolik obtíží se nám staví do cesty! Myslíte, že nelze vyřešit, že … „žáci nechtějí číst, neumí vyhledávat informace, neumí myslet, nejsou schopni sdělit druhému názor, nejsou ochotni ke změně, nelze se každému věnovat individuálně …“? Právě tohle jsou stížnosti, které slýchám každý den. Pro mě jsou překážky výzvou – učím je chtít číst, myslet, vyhledávat, sdělit druhému názor… Někdy s pomocí metod, o kterých jsem četla, někdy proto, že si dám práci, abych problémy vyřešila po svém.
Chápu, že některým se zdá definice nesrozumitelná a pro jiné se jedná o omílání již řečeného. Také bych nevěděla, co ony fráze znamenají, pokud bych si je nedokázala spojit s určitými novými metodami. Obrovským problémem je, že čeští učitelé skutečně nemají možnost propojit definici se skutečnými metodami. Neexistuje ani jeden překlad knih, kterých najdete na Heinemann a Stenhouse desítky. Můj článek si klade za cíl pozměnit omyly našeho myšlení o čtenářské gramotnosti. Na chvíli odložit skepsi a otevřít se pohledu lidí, kteří skutečně mají co říct. Jejich články najdete např. na RVP.cz a stránkách Kritického myšlení. Nebo to zkuste rovnou s nějakou anglickou knihou. Jestli se obáváte platit virtuální kartou, zkuste si objednat knihu přes Libris.cz. A nebojte se angličtiny. Umět číst anglicky je podle mě pro nás Čechy jednou ze stránek čtenářské gramotnosti – poskytuje totiž další možný zdroj informací! (Já státnice z angličtiny nemám, a přesto čtu – získávám informace a používám je ve své práci.)
