Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

K tématu měsíce (Čtenářská gramotnost 3)

Aniž bych chtěla dávat přednost určité stránce čtenářské gramotnosti, myslím, že v naší situaci je nejpotřebnější začít s rozvíjením jednotlivých dovedností. Ráda bych přesvědčila i ty největší skeptiky, že i pro tuto část existují vytvořené metody. Vyjdu z jednotlivých charakteristik procesu čtení testů PISA a PIRSL. Jejich očíslování slouží k  přiřazení metod. Přesto musím dodat, jak už jsem psala v jiném článku, že metody jsou pouze 1. krokem k dovednostem. Jednotlivé procesy musí přejít žákům do krve, takže metody musíme vyvažovat vlastním modelováním a užitím dovedností v dalších hodinách.

PIRSL1. Zaměření na explicitní informace a jejich získáníČtenář soustředí svou pozornost na určité informace podle toho, co si klade jeho čtení za cíl. Někdy je to jen potvrzení nebo vyvrácení předpovědí, jindy musí odpovědět na konkrétní otázku nebo třeba zkontrolovat vyvíjející se porozumění některého z aspektů textu. Čtenář tak musí porozumět závažnosti jednotlivých informací a také tomu, jak se ostatní fakta vztahují k hledané informaci.

Např. určit informaci relevantní k určitému cíli čtení, hledat určité ideje, vyhledávat definice slov a frází, identifikovat základ příběhu (čas, prostředí…), nalézt větu podstatnou pro téma nebo hlavní myšlenku.

2. Nalezení přímých závěrů

Čtenáři  činí závěry o ideách a informacích, které nejsou explicitně vyjádřeny v textu. Vyplňuje „mezery“  ve významu. I když informace jsou zcela jasné, propojení mezi nimi musí být vyvozeno. Při čtení se zaměřujeme na smysl určitého místa nebo význam celku.

Např. zjištění, že jedna událost zapříčinila druhou, určení hlavního bodu (pomocí série argumentů), identifikace zobecňování v textu, popis vztahu mezi postavami.

2. Vysvětlení a sjednocení myšlenek a informací

Čtenář čerpá ze svého porozumění světu, svých znalostí a zkušeností a propojuje je s informacemi vyplývajícími z textu.

Např. rozeznat zprávu nebo téma textu, uvažovat o alternativních činech postavy, srovnávat informace a dávat je do kontrastu, vyvodit náladu příběhu, vysvětlit aplikaci na skutečný život.

3. Prozkoumání a zhodnocení obsahu, jazyka a částí textu

Čtenářova pozornost se posunuje od vytváření významu textu ke kritickému uvažování o textu. Staví samozřejmě na s svých interpretacích a porozumění textu. Čtenář odmítá, přijímá nebo zůstává neutrální k vyjádření v textu. Na základě svých znalostí o žánru a struktuře uvažuje o tom, jak je prezentován význam v textu a jaké prostředky autor používá. Posuzuje jejich adekvátnost. Klade si otázku po autorově záměru, perspektivě nebo zručnosti.

Např. zhodnocení pravděpodobnosti popsaných událostí, posouzení úplnosti nebo srozumitelnosti informací, určení autorova úhlu pohledu.

PISA1. Přístup k informacím a jejich zjišťováníZnamená orientovat se v množství informací a vybrat tu relevantní explicitně uvedenou informaci (např. telefonní číslo). Dále být schopen užít jakousi navigaci (např. nadpisy) k vytvoření přehledu o textu a nalezení správného místa. U složitějších úkolů musí čtenář nalézt synonymní informaci nebo rozlišit mezi dvěma informacemi podobnými.

2. Sjednocení a vysvětlení

Vysvětlení se týká zpracování významu něčeho, co není uvedeno. Např. uvědomit si vztahy, které nejsou explicitně vyřčeny, vyvození (na základě důkazů) konotace fráze nebo věty, vyvození spojení mezi dvěma částmi, shrnutí hlavních myšlenek, vyvození rozdílu mezi hlavními a vedlejšími částmi, nalezení určitého příkladu k obecným termínům. Sjednocení předpokládá porozumění soudržnosti textu. Např. souvislosti sousedních vět, vztahu mezi několika odstavci, spojení mezi rozmanitými texty. Znamená to spojit několik kousků informací, abychom zformovali význam.

Čtenář musí pochopit text všeobecně, např. určit hlavní téma, zprávu nebo cíl a užití textu. Rozšiřuje své původní dojmy a  začíná hlouběji chápat smysl na základě pochopení organizace textu, např. sekvence, příčiny a následku, srovnávání a kontrastu, identifikace důkazů, určení účinku, zobecňování a analýzy jazyka.

2. 3. Uvažování a hodnocení

Uvažování (reflect) znamená srovnávat nebo vytvářet hypotézy na základě našich znalostí a zkušeností. Hodnocení požaduje posouzení textu na základě určitých norem.

Čtenáři musí při obhajobě vlastního názoru týkajícího se obsahu vyjít z důkazů v textu a srovnat je s ostatními zdroji informací. Mezi úkoly patří poskytnutí důkazů nebo argumentů mimo text, posuzování důležitosti jednotlivých informací nebo důkazů nebo srovnáním s morálními a estetickými pravidly. Po čtenáři se požaduje např. určit informace, které podpoří autorovy argumenty, nebo zhodnotit dostatek důkazů a informací v textu.

Při  uvažování a hodnocení o formě uvažuje čtenář o jeho kvalitě a přiměřenosti s pomocí svých znalostí o struktuře a stylu různých textů. Všímá si nejen podstatných záležitostí, ale i nuancí jazyka. Úkolem čtenáře je např. popsat nebo komentovat autorův styl a identifikovat jeho cíl a postoj.

Potud odborné vysvětlení, které se nám může zdát odtržené od života ve třídě. Ke každému celku přesto uvádím několik metod. Určitě nepokryjí celé spektrum požadavků, pouze předkládají určitou možnost, jak začít s konkrétní výukou. Jedná se tedy jen o ochutnávku, ale připomínám, že je potřeba znát principy práce se čtením. Použití metody nezávisle na principech a návaznosti na další výuku by postrádalo účinek.

1. Skimming a scanning jsou techniky, které umožňují prolétnout informace v textu pomocí určitých navigačních prostředků. Tyto dovednosti dovolují kvalitněji rozvrhnout, kolik času věnujeme kterému úseku textu.

Skimmnig je zběžné čtení, při němž se orientačně seznámíme s textem. Používá se, když potřebujeme přečíst delší text nebo texty za krátkou dobu nebo když chceme zjistit, zda je text pro nás zajímavý. Tímto způsobem čteme noviny a časopisy, než se pustíme do skutečného čtení s porozuměním. Během skimmingu přelétneme zrakem nadpisy, podnadpisy, ilustrace, první a poslední odstavec, shrnutí a další organizátory v textu, první věty odstavců…, abychom o tématu získali určitý přehled.

Scanning je technika, kterou používáme např. při hledání telefonního čísla v seznamu nebo slovíčka ve slovníčku, tzn. že potřebujeme najít konkrétní informaci v textu. Ve většině případů víme, co konkrétně hledáme, a koncentrujeme se jen na nalezení odpovědi. Scanningem dále zjišťujeme, jestli nám materiál může poskytnout odpověď na naši otázku. Při skenování se díváme na autorovy nápovědy, např. čísla, písmena, tučné písmo, kurzíva, různé barvy a styl písma nebo klíčové ideje v okrajích.

Nejdříve můžeme představit skimming a scanning brainstormingem vodítek, která čtenářům pomáhá v orientaci. (velká písmena, klíčová slova, tučné písmo…) Dále vytvoříme společně se žáky tabulku, kdy ke každému vodítku připíšeme, k čemu slouží a příklad.  (Např. tučně vytištěná slova – označují slova klíčová nebo termíny, podpnadpisy – mají za úkol rozčlenit text na smysluplné celky) Později můžeme srovnávat mezi sebou účel prostředků v jednotlivých textech.

(Janet Allen: Tools for Teaching Content Literacy.)

Postup navržený J. Allen:

  1. Dejte žákům odborný text. Než začneme číst celý text, měli by žáci ve dvojicích přelétnout text. Prohlížejí si titul, nadpisy, podnadpisy, nákresy, tabulky, grafy, fotografie, slova psaná tučně nebo kurzívou, první a poslední odstavec.  Diskutují, o čem si myslí, že text bude.
  2. S celou třídou použijeme tabulku se třemi sloupci: první dojmy (first impessions)/rychlá fakta (fast facts)/ konečné domněnky (final thoughts) a doplní své otázky a komentáře do prvního sloupce.
  3. Žáci by měli prozkoumat své první dojmy a napsat do druhého sloupce několik informací.
  4. Znovu se podívají na zápisy v obou sloupcích a určí, jaké budou pravděpodobně nejdůležitější body nebo otázky, které budou zodpovězeny čtením. Připomínky zapíšou do posledního sloupce.
  5. V tomto bodě žáci mohou navrhnout, kterou část je potřeba přečíst, aby našli podrobnější informace.

2. Usuzování se objevuje v následujících strategiích:

  • sledování porozumění – vyjasňujeme slova a myšlenky
  • předvídání – usuzujeme na to, co se stane
  • spojování – na základě našich předchozích znalostí usuzujeme na závěry pro text
  • kladení otázek – vyvozujeme odpovědi
  • představování – na základě vizuálních představ usuzujeme na závěry pro text
  • syntéza – např. usuzujeme na hlavní myšlenku

Vysuzování z příběhu

Necháme žáky představit si, že do třídy vchází ředitel. Všimnou si, že je červený ve tváři. Žáci uslyší, jak za ním bouchnou dveře. Ředitel nic neříká, jen pokyne jednomu žákovi, aby s ním opustil třídu. Pak se zeptáme žáků, jaké otázky mají a co se asi dělo. Na těchto odpovědích ukážeme žákům, jak jim vodítka (bouchnutí dveří) a jejich dosavadní znalosti (Boucháme dveřmi, když jsme rozzlobení.) pomohly usoudit na to, co se stalo v příběhu. Můžeme podotknout, že naše otázky nemusí mít vždy přesné odpovědi.

(www.Readinglady.com: Making inferences: Unit by Jennifer Palmer: Inferring Mini Unit by Jennifer)

 

Vyvozování smyslu neznámých slov

Cílem je využít kontextu  příběhu k rozvoji slovní zásoby.

Ne vždy má člověk možnost vyhledat slovo ve slovníku, navíc neustálé hledání odvádí od čtení. Tato lekce proto pomocí tabulky (slovo/vyvozený význam/vodítka/věta s neznámým slovem) učí žáky nacházet vodítka v textu. Čteme nahlas a žáci se vždy u neznámého slova přihlásí. Učitel ukazuje, jak by přišel na význam slova on sám. Například čte dál, čte znovu nebo se podívá na obrázek. Vyplní tabulku a potom si žáci mohou vyzkoušet vyvozování dalších slov.

 

Slovo/fráze

Vyvozený význam

vodítko

Věta se slovem

manikérka Někdo, kdo upravuje nehty. Např. obrázek, velká písmenačíst dál Manikérka upravovala nehty.

 

(Harvey s. 139)

Usuzování s klíči v textu

Cílem je vysvětlit rovnici: naše znalosti a zkušenosti + vodítka v textu = usuzování.

Když usuzujeme, propojujeme naše znalosti s vodítky v textu a vyvozujeme z toho všeho závěry, předvídáme, určujeme téma apod. V této lekci učitel modeluje, jak „aktivuje“ své znalosti a zkušenosti, např. vyprávěním o svých zážitcích, které se vztahují k textu. Pak vybírá vodítka z textu a usuzuje z nich na určitý závěr. Vyplňuje tabulku: naše znalosti a zkušenosti / vodítka v textu / závěr. (Např. Chůvy by měly pozorně hlídat děti. / V knize se chůva dívala na televizi. / Tatínek byl rozzlobený, protože nedělala svoji práci.) (Harvey s.  141 – 142)

Stroj na usuzování

Jedná se o organizátor, který ukazuje, jak pracuje mozek během vysuzování. Tj. podívá se na text, přemýšlí, jaké znalosti nebo zkušenosti souvisí s textem, usoudí na nějaký závěr, který je spojen nějakým způsobem s hlavní ideou textu. (Building Reading Comprehension s. 95)

  1. Začněte s modelováním aktivity. Vezměte důležitou pasáž z textu a zapište ji do levé části.
  2. I když zní logicky, že teď vyplníme pravou část, čtenáři raději rovnou usuzují. Abychom mohli usuzovat, musíme najít nějaký závěr nebo zdůvodněný dohad. Přemýšlejte nad příčinou a následkem, autorovým účelem, vodítky poskytnutými autorem a slovní zásobou s různými významy. Dohad poznamenejte do dolní části organizátoru.
  3. Přemýšlejte o důvodech vašich závěrů. Hledejte ve vašich znalostech, jiné části textu, v něčem, co jste dělali nebo viděli, minulých nebo přítomných problémech světa. Myšlenky vepište do pravého sloupce.

3.  Číst jako spisovatel

Cílem je naučit se všímat si uměleckého stylu i obsahu a procesu čtení.

Žáci vyplňují tabulku, která pomůže vést záznamy rozvíjejícího se myšlení: obsah (fakta)/ proces (myšlení). Do prvního sloupce se zapisují důležité informace, druhý sloupec bude obsahovat záznamy s použitím jednotlivých strategií, tj. kladení otázek, propojování, usuzování … Později můžeme dodat další sloupec pro poznámky ke stylu psaní. Např. Mám rád způsob, jakým autor používá slovo „hromadně vraždit“ místo „zabíjet“, to je mnohem působivější. Autor skáče rovnou doprostřed události. Je nápadité říct „pod pokrývkou temnoty“. Když nám autor klade otázku, vtáhne nás do článku. (Harvey s. 195 – 196)

 

SPAWN

Akronym pro dokončování vět: special powers (zvláštní síla), problem solving (řešení problému), alternative viewpoints (alternativní úhly pohledu), what if (co když), next (další).

S – Máš speciální sílu, použiješ ji k…. Jak by se změnila….

P – Jak jinak bys vyřešil tento problém?

A – Jsi… Co vidíš? Co říkají lidé?

W – Co kdyby ….. Jak by se změnila ….

N – Stalo by se … Co uděláš?

(Janet Allen: Tools for Teaching Content Literacy)

Literatura, ze které jsem čerpala metody:

Harvey S. a Goudvis A.: Strategies That Work

Zwiers Jeff: Building Reading Comprehension Habits in Grades 6-12

Allen Janet: Tools for Teaching Content Literacy

 


    nikdo zatím nehodnotil

3 komentáře k příspěvku

  1. avatar

    Moc přínosný článek :-) I když velmi náročný na čtení! Musel jsem se častokrát vracet a číst odstavce znovu...

  2. avatar

    Děkuji za ocenění. S obtížností Vám musím dát za pravdu. Nejsem odborník na překlady, a tak občas přeberu skladbu vět a doslovné výrazy. Pokusím se zlepšit.

  3. avatar

    Tím to není - jen já jsem dneska byl nějaký nesoustředěný :-)

Přidejte komentář

Abyste mohli komentovat příspěvky, musíte být přihlášení.