Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Hranice snahy

V poslední době hodně přemýšlím o tom, k čemu moje snažení se strategiemi je, pokud se o totéž nesnaží ostatní vyučující. Až jsem v jedné suplované hodině vybuchla. Jak to začalo? Ve slohu jsme se už asi měsíc zabývali tím, jak organizovat informace a vlastní myšlenky do organizátorů nebo alespoň zápisů, které by měly smysl. Které by dávaly smysl žákům samotným. Vždyť člověk se přece neučí tím, že opíše půlku učebnice nebo zápis diktovaný učitelem. Učí se organizováním, procesem vlastního myšlení, při kterém hledá obecnější kategorie, do kterých informace sedí, propojuje informace, propojuje znalosti z jiných předmětů, klade si otázky, vyjasňuje si, co neví… O totéž jsem se snažila i v literatuře a v menší míře také v mluvnici.Zdálo se, že hodně lidí pochopilo, o čem mluvím. Jenže po slohu mají přírodopis. Někteří učitelé se také snaží vést žáky k vyhledávání důležitých informací a shrnování. Klobouk doků před nimi. Bohužel by měli žáci pochopit, že tohle je pouze část z dovedností, které mají zvládat. A tak mi někteří řekli: „Takhle to děláme v přírodopisu. Takhle mi to stačí a paní učitelce taky.“ Jaképak další organizování?  „Vždyť pár z těch žláz už mám zapsaných (= opsaných), tak proč bych je měl psát znovu?“

Trápí mě nejen to, že někteří vyučující vůbec nezačali hledat jiné cesty výuky, ale také to, že naše omezené vědomosti považujeme za dostačující. Jak se nedokážeme domluvit my dospělí, a přesto požadujeme po žácích splnění kompetence komunikativní. Jak jsem se musela i u těch chápavějších (v mém slova smyslu) znovu rozčílit a znovu vysvětlovat smysl, který jim opět uniká. Jak musím znovu začínat od začátku. Trápí mě mé vlastní chyby.

Já vím, že p. Hausenblas říká, že aplikace takových postupů ve školství potrvá 20 – 30 let, ale nejsem si jistá, zda to moje nervy po tu dobu vydrží. Dnes mi moje práce připadá zbytečná.


    nikdo zatím nehodnotil

8 komentáře k příspěvku

  1. avatar

    Dobrý den Ludmilo,
    takové chvíle přicházejí v profesním životě jako v tom běžném.
    Ještě na škole mi kdosi řekl, že si mám schovávat ty milé drobnosti od žáků ( na 1.stupni jich je dost :-)), dopisy, voňavky, vlastnoručně navlečené perly atd. do krabičky, které budu říkat "Pedagogický optimismus".
    Mám ji a v horších časech krabičku otvírám. Zabírá to.

  2. avatar

    Díky za povzbuzení. Asi začnu s něčím podobným.

  3. avatar

    Nedá mi to, abych sem nenapsala malou legrácku, která mi hned asociačně naskočila při četbě komentáře Jany K. - nedávno jsem našla schované obrázky a přáníčka, která před už mnoha lety dostávala moje maminka, když pracovala ve škole a na jednom obrázku s princeznou stálo: Soudruško (doba byla soudružská :) ), vy jste nejlepčí princezna na světě. Spojení soudružky a princezny mě tedy úplně dostalo.

    Ať Vám nervy vydrží :-) a podívejte se zpět, co je za Vámi už dobré práce...

  4. avatar

    No jo Jarko, tobě se to píše, když jsi v pondělí (nebo včera) dostala to okaté srdíčko :) My mezi těmi většími to v tomhle máme o fous těžší :)

  5. avatar

    Ale já mám schovaný i dopis, který bych sem nemohla ani náhodou uveřejnit, psaný žáky, které jsem přišla já "nová" na čas učit a chtěla jsem po nich právě to, o čem je tenhle blog (slušně přeloženo: Hele, co ta po nás chce, to von tedy po nás nechtěl atp., byl klídek, ne ...)
    Okaté srdíčko mi visí na ledničce :)

  6. avatar

    Děkuji všem za podporu. Musím říct, že to dopadlo hůř, než jsem čekala. Paní učitelka z přírodopisu mi řekla, že mi jejich způsob zápisu stačit měl. Oceňuji, jak se je snaží naučit všechno v hodinách a jak se je učí vybírat to nejdůležitější do zápisů. Jenže mně tohle nestačilo. Nepodařilo se nám propojit dovednosti v obou předmětech.

  7. avatar

    Zdravím všechny, kdo se snaží dostat do výuky více nalézání souvislostí. To, co kolegyně Kovaříková zažívá, je asi součást profese - a asi to tak bylo vždycky: nad učitelem nebýval jen moudrý pan řídící, ale taky místní starosta - buran, upjatý farář, nadutí sedláci - majitelé dítek atp. (myslím v 18.- 19.století, že!). A přece se ta vzdělanost povznášela výš a výš! A to do toho táhla vojska místní i cizí, a odváděli se nejlepší hoši natrvalo do válek, atd. Proti tomu ti zaseknutí kolegové, odborníci-na-svůj-předmět, jsou docela moderní, osvícení a humánní. První, co musíme asi udělat, je že my (češtináři například) budeme hodně dobře vědět i umět, jak s dětmi pracovat slohově a čtenářsky nad tématy a hlavně nad dilematy či záhadami těch ostatních oborů. Vnášet pro děti do toho vědění to, co přísná věda (ani ta redukovaná základoškolská) ve svých laboratořích nepřipouští (u nás! jinak si čtu R. Feynmana) - humor, fantazii, nové pohledy (ale ne ty divoce nesmyslné, ale ty objevitelské). Asi se toho chytí nejprve (a dlouho ještě) jen pár žáků. Ale krůček za krůčkem... Možná je dobře, že se třídy pořád obnovují - každý rok zas noví šesťáci, a taky že ti deváťáci, se kterými to nějak nešlo, odejdou! Jen ať si užijí praktického života. To učitelé se ve škole i při vší fluktuaci zdaleka tolik neobměňují. Prostě můj předmět je jiný než tamten - my tu neděláme fyziku, ani zemák, protože my tu děláme cestopisy a badatelské historie nebo deníky objevitelů... a k tomu ovšem si musíme po svém, tvůrčím stylem, uspořádat zápisky i schémata a oranizéry informací i názorů. Nepracovat a zlobit bude leckterý žák tu i tam, to může učiteli být nakonec jedno, čím svou nechuť k práci vykládají. Důvody z chemie v češtině prostě neplatí, jako neplatí vysvětlení od lékaře při problémech se zapalováním v autě.

  8. avatar

    Asi by to chtělo na škole uspořádat nějakou schůzku všech učitelů, na které by si řekli, co by jim pomohlo, kdyby dělali kolegové. Např. mně jako češtináři by pomohlo, kdyby ve všech předmětech usilovali kolegové také o... ??? Na oplátku nabízím, že já pomohu ve svých hodinách češtiny učiteli přírodopisu s ....???? A tak dále.

Přidejte komentář

Abyste mohli komentovat příspěvky, musíte být přihlášení.