Vizuální gramotnost … a mentální mapy

Původně jsem nechtěla psát článek k tématu měsíce, ale narazila jsem na velmi zajímavé odkazy, které by mohly být pro ostatní inspirující. Netýkají se pouze mentálních map, ale celkově vizuální gramotnosti, do níž myšlenkové mapy náleží. Znovu jsem si přečetla články na portálu, protože mě zaujala diskuse, zda dívání se je stejné jako čtení. Autorka diplomové práce totiž cituje stejného autora jako články o vizuální gramotnosti. O co jde asi nejlépe pochopíte z příkladu, a tak jsem přeložila kousíček knihy Cris Tovani.

Na stránkách Inflow „(E-zin Inflow.cz vznikl z iniciativy studentů a pedagogů Kabinetu informačních studií a knihovnictví na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně se záměrem vytvořit kvalitní a přitom dynamické odborné periodikum pro oblast informační vědy a knihovnictví, které bude více než dalším „izolovaným e-skladištěm informací z oboru“, ale stane se potenciálně skutečně přínosným pro jeho rozvoj.“) najdete část diplomové práce o vizuální gramotnosti. V ní pak najdete další užitečné odkazy.

1. část
2.část
3. část

Článek se zabývá definicí vizuální gramotnosti, důvody jejího rozvíjení, nástroji vizualizací = infografiky, mentálními a konceptovými mapami.

Na blog Workaholica jsem již upozorňovala: Názornost a mapování mysli a tady si můžete stáhnout prezentaci Není mapa jako mapa: Moderní výuka, ale prezentace se špatně stahuje, proto můžete využít odkaz v poznámce č. 25 v posledním dílu diplomové práce.

Na Metodickém portálu najdete články k podobnému tématu (Vizuální gramotnost nebo gramotnostní vizuálnost, Vizuální gramotnost v severoametických středích školách). Diskutuje se v nich o podobnosti a rozdílnosti vidění a čtení. V jakém smyslu může být vidění podobné procesu čtení mi pomůže vyložit překlad části knihy Cris Tovani. Na tu jsem odkazovala už v minulých článcích: Do I really have to teach reading?, jedná se o úvod kapitoly Holding Thinking to Remember and Reuse. Nejdříve se podívejte na obrázek a zkuste zachytit, o čem přemýšlíte.

… Jednoho školního dne … jsem ukázala tento obrázek mým studentům a řekla jsem: „Co si myslíte?“ Nejdříve nikdo nic neříkal. Jedním z možných začátků, jak ukázat studentům různé možnosti myšlení o textu, je začít provokativním obrázkem. Pro studenty, kteří bojují se čtením čehokoli, je přístupnější text s menším počtem slov.

Opakovala jsem otázku: „Co si myslíte?,“ dokud se někomu neudělalo špatně z dlouhotrvajícího ticha a neodpověděl.

Cameron řekla: „To je podvrh.“

Derrick řekl: „Ano, já souhlasím. Pravděpodobně to udělali ve Photoshopu.“

Mallory odpověděl: „Rád bych věděl, jestli je to skutečné. Podívejte se na slova nad obrázkem.“ Četl: „Toto je skutečná fotografie. Byla vyfocena ve vodách jižní Afriky během výcviku britského námořnictva. Tato fotografie byla nominována na fotografii roku v National Geographic.“

„Podívej,“ řekl Mallory. „Ta slova říkají, že je to skutečná fotka.“

„No a co? To přece neznamená, že je to pravda,“ odsekl Aaron.

„Žil jsem v Kalifornii a ten most vypadá jako Golden Gate Bridge – ten je v San Franciscu, ne v jižní Africe,“ řekl Mike.

Místnost se utišila, jak třída uvažovala o tom, co bylo řečeno. Vzala jsem fotku z projektoru a položila ji na průsvitný papír. Začala jsem zapisovat všechny typy myšlení, které studenti použili, když zkoumali fotku.

Pak jsem řekla třídě: „Podívejte se, co jste dělali, když jste „četli“ tento obrázek. Pochybovali jste o pravosti té fotky. Kladli jste si tedy otázku. Hledali jste, co už o světě víte. Když jste četli tento obrázek, přemýšleli jste. I když si to uvědomujete, nebo ne, přemýšlíte pořád. Když se díváte na obrázek nebo se na televizi, přemýšlíte. Typ myšlení, které jste dělali dnes, je stejný jako myšlení, které budeme potřebovat při čtení.“

Studenti měli o fotce pravdu. Obrázek byl vlastně podvod: dvě fotky byly propleteny a obíhaly po internetu. National Geographic dokonce publikoval článek popisující podvod a originály těchto dvou obrázků…

…

Docela pěkný návod do hodiny, nemyslíte? Jen bych zvolila takovou fotku, která bude ze známějšího prostředí, aby žáci mohli lépe propojovat své zkušenosti s tím, co vidí na fotce. Ve smyslu tohoto příkladu je pro mě vidění totéž co čtení.  Mentální mapy jsou jedním ze způsobů čtení, protože pomáhají hierarchizovat informace, což já používám docela často. Vizuální gramotnost se podle mého názoru netýká jen umění, ale hlavně způsobu „vidění = čtení“ světa.