Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Proč neučím číst s pomocí Bloomovy taxonomie

Představte si: Sedíte na školení, zcela zaujati novými informacemi linoucími se z úst přednášejícího.  Zase jednou někdo nabízí úžasnou věc – rozvíjet myšlení žáků na různých úrovních obtížnosti. A protože se jedná o čtení, vysvětlí vám jednotlivé hladiny Bloomovy taxonomie a pak před vás položí sadu dobře položených otázek – směřujících od znalosti k syntéze (hodnocení). Jak se cítíte? Stále nadšení z toho, že vám konečně někdo rozvíjí myšlení na všech úrovních? Pravděpodobně vám poklesne brada, protože – na některé otázky nebudete schopní odpovědět. Tak co teď? Co se tu vlastně rozvíjí? A rozvíjí se tu vlastně něco?Patrně totiž otázka narazila na hranice vaší zóny aktuálního vývoje.  Bez něčí pomoci otázku nepokoříte, ani když budete usilovně přemýšlet o Bloomově taxonomii. Z takových otázek vám zbude je pachuť z toho, že zase jednou někdo kontroloval vaše porozumění, jak říká S. Harvey – o nic jiného se případě jakýchkoli otázek nejedná. (Pak už jen přednášejícímu zbývá dát vám správnou známku.) My totiž doufáme, že naše otázky (hry, projekty…) donutí žáky se nad textem zamyslet. Ale podaří se to jen v případě, kdy se úkol ocitne v našich možnostech (tj. v zóně aktuálního vývoje).

Vygotsky používal ještě jeden termín: zóna nejbližšího vývoje, ve které žák splní úkol pod tou podmínkou, že mu pomůžeme. Za touto zónou je už jen území frustrace. V běžných hodinách čtení učitel přednese několik informací o autorovi, jeho díle, přečte se text a položí se otázky. Když žáci nevědí, učitel vysvětlí odpověď sám. Možná řeknete, že i objasní, jak ke svému závěru přišel, a že tedy žákovi pomáhá s řešením v zóně nejbližšího vývoje. Jenže ve skutečnosti důkazy v textu nestačí k tomu, aby žák pochopil, jak má odpovídat na takové otázky, natož jak má klást otázky. Učitel by musel předvést konkrétní kroky svých vlastních myšlenek. A jak říká Jeffrey D. Wilhelm, stali se z nás takoví experti, že se naše automatické vnímání četby nedokáže „snížit“ k vnímání textu pod zorným úhlem jednotlivých mentálních procesů.

Záznam mých myšlenek z T. Pratchetta (Dámy a pánové): Nemusím si klást otázku, proč se najednou Magráta začala chovat statečněji. Není pro mě důležitá. Odpověď znám. Ale co by dopověděla královna Elfů, když začala mluvit k Esme („Ty ses naučila…“) Tahle otázka by mi mohla pomoci porozumět tomu, jak vlastně královnu porazili. Co se tedy vlastně naučila? Souvisí to nějak s tím, že čarodějka uměla přenášet vědomí do zvířat? Jak to souvisí s rojem včel, které ji nakonec pokryly? A jak by to vlastně dokázala, vždyť roj včel má vědomí rozdrobené do tisíců tvorů. Souvisí to s vědomím roje jako celku? A proč nakonec musel přijít král Elfů jako deux ex machina? Půosbí to jako fraška, zbytečný boj i zápletka. Protože autor nějak dílo svázal se Snem noci svatojánské? Jak?… Vidíte? Neodpovídám si rovnou, neříkám hned důkazy, ale mezi první otázkou a odpovědí je řada dalších otázek, zvažování, hypotéz, ujišťování neporozumění, propojování informací, představ… Je to tak složité, ale my redukujeme odpověď na důkazy v textu. Moje otázky zvažují svou vlastní důležitost, říkají mi, k čemu jsou a proč si je pokládám, čemu tím porozumím a kam se mám dál vydat a co mi asi pomůže. Otázky jiných učitelů jsou možná „ty správné“, vedoucí k velkým myšlenkám a podle Bloomovy taxonomie, ale tento důvod ztrácí svou závažnost pro čtenáře, který neví, jak řešit ty nejjednodušší zvídavé otázky. Už chápete, proč nemohu souhlasit s tím, že naučíme žáky číst, když jim budeme pokládat otázky podle Bloomovy taxonomie? My totiž nepotřebujeme takové otázky. My jim potřebujeme říct, jak na to.

P. S. Také používám Bloomovu taxonomii, ale ne ke čtení!


    nikdo zatím nehodnotil

10 komentáře k příspěvku

  1. avatar

    Srdečně zdravím. Otázka v úvodu - Od kdy se učí číst pomocí Bloomovy taxonomie? Jsem rok a půl na mateřské a asi mi něco uteklo. Nebo jsem jen nepochopila princip? Jedná-li se o čtení s porozuměním, je potřeba otázek, ale samotné otázky žáčkům (nejen) v první třídě nepostačí. Obzvláště v popsané podobě. V tuto chvíli tedy - Bloomova taxonomie ano, ale raději jinde:-)

  2. avatar

    Troufám si říct, že jsem (tak trochu) přispěla k tomu, aby tento článek vznikl. A jsem na to hrdá, protože cokoli, Lidko, napíšeš, má hlavu a patu.

    Otázky sestavené podle Bloomovy taxonomie mi pomáhají rozšířit spektrum otázek, které mým žáčkům napovídám. Nekladu celé otázky, jen jejich začátky. Je na dětech, jak si zbytek otázky doplní.
    Komu by se chtělo dávat pořád dokola otázky Co? Kdy? Kde? Proč? Nyní mám čas od času novinku, např. Jak bys? Vyjmenuj? Jak by?
    Prostě když mě žádná kloudná otázka nenapadá, nakouknu do inspiračního seznamu a hned je den veselejší.
    Je na tom něco špatného?

  3. avatar

    Děkuji za komentáře. Jsem ráda za Vaše reakce.
    Myslím, že obecně se čtení pomocí Bloomovy taxonomie neučí, je to jen jedna z možných variant, když učitelé nechtějí klást otázky z metodik.
    Je skvělé, když se žáčkům "jen" napovídá. Začátky je nutí dokončit otázku tak, aby pro ně měla smysl. Takže špatně to takhle rozhodně není. Jen prostě nesouhlasím s tím, aby otázky z metodik nahradily otázky podle Blooma. To by skutečně nemělo význam. Dál by probíhala jen kontrola porozumění místo výuka procesu porozumění.
    Otázky z http://theliterarylink.com/bloom_questions.html jsou sice zajímavé a svým způsobem provokativní, ale takto bohužel zkušený čtenář nepřemýšlí. I když to může být určitá cesta k nacvičení přemýšlení. (Viz některý z článků pana Hausenblase.) Ale např. vymyslet geometrický tvar k vlastnostem osoby - takhle nikdo při čtení neuvažuje. (A vzbuzuje to úsměv - tak dneska se budu při čtení zabývat tím, že si vymyslím geometrický tvar na královnu Elfů. :))

  4. avatar

    Máš pravdu, zrovna tento úkol je opravdu nesmyslný. A jsem moc ráda, žes mi to ukázala. Díky.

  5. avatar

    No, možná takhle přemýšlel abstraktní malíř Mondrian ;-)

    Podle mě vtrhla Bloomova taxonomie do našich škol v nepříliš šťastné podobě (taková ta tabulka s 6 řádky a dvěma sloupečky)... Ve skutečnosti jde o několik knih, které začaly vznikat v 50. letech v USA pro potřeby testování žáků. Bloomova taxonomie kognitivních cílů je tedy prvotně nástroj, s jehož pomocí lze tvořit testové úlohy a zjistit, na jak vysoké hladině je myšlení testovaných osob v dané oblasti. Škoda, že tyto knihy nejsou přeložené do češtiny a nikdo jejich obsah nezná...

    Mnohým učitelům ovšem pomáhá Bloomova taxonomie při plánování výuky i vyučování. A tvůrci RVP ji zase použili při formulaci očekávaných výstupů (ovšem opět ji ne vždy dobře pochopili...).

  6. avatar

    S Bloomovou taxonomií pracuji často. Pokouším se proniknout do revidované verze, nezatracuji ji. Jen jsem kritizovala "nové" vytváření otázek, protože jsou to zase jen otázky, často vedoucí jen ke kontrole porozumění, ne k porozumění samému. To vlastně potvrzuje, že byla původně určena k testování. Mohl byste nám poradit, jakou konkrétní knihu si přečíst?

  7. avatar

    Přiznám se, že se mi otázky, na které odkazujete ve svém příspěvku, zamlouvají (ne tedy všechny...). Celkem přehledně je zpracováno téma Bloomova taxonomie na tomto portále, včetně odkazu na literaturu, kterou nikdo nečetl ;-) http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogicky_lexikon/B/Bloomova_taxonomie

  8. avatar

    Psal jste o knihách, které nejsou přeloženy. Myslela jsem si, že byste mohl vybrat jednu nebo dvě, které Vás nejvíce zaujaly. Zajímal mě Váš názor.

  9. avatar

    Původně jsem myslel, že by bylo dobré přeložit původní studii z roku 1956:
    BLOOM, BS (ed.),The Taxonomy of Educational Objektives.The Clasifications of Educational Goals, Handbook I: New York: David Mc Key Company, 1956.
    Ale myslím si, že i další studie nebudou od věci. Obzvláště vhodné bylo přeložit všechny studie před tím, něž se stala Bloomova taxonomie jedním z pilířů tvorby očekávaných výstupů v RVP...

Přidejte komentář

Abyste mohli komentovat příspěvky, musíte být přihlášení.