Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Před čtením

Už dlouho přemýšlím o tom, jak mám připravovat aktivity před čtením. Z vysoké školy jsem si odnesla jen to, že bych měla vysvětlit žákům obtížná slova. A tak jsem na začátku hodiny řekla, co budeme číst, pár informací o autorovi  a době vzniku díla, popř. jsem připravila nějakou motivační tajenku a tím jsem vše považovala za splněné. S kurzy Kritického myšlení však přišel pojem evokace. Postupně jsem začala chápat, že musím umožnit žákům pochopit dílo ještě před čtením. Nyní si však pokládám otázku, jaký je rozdíl mezi evokací a skutečnou činností čtenáře před četbou. Neměli bychom, ovlivněni pojmem metakognice, naučit děti zacházet s předporozuměním?

V evokaci by děti měly dostat příležitost k tomu, aby si vybavili své poznatky a domněnky o tématu. Neměly by dostávat jednoznačné odpovědi, spíš by se měla vzbudit zvědavost, jak je tomu doopravdy a kdo ze třídy má pravdu. „Čtenář si potřebuje téma nebo problém, o kterém text pojednává, předem trochu promyslet“ a „žáci by si měli několik minut povídat o zážitku…, která se bude podobat situaci v textu“ vyjímám z příručky Čtenářská gramotnost jako vzdělávací cíl pro každého žáka. Už tady jsem narážela na mnoha školeních na divný problém, který jsem se neodvážila vyřknout nahlas. Dejme tomu, že se zadají dětem klíčová slova princ – planeta – liška – Země – letec a žáci mají za úkol odhadnout, o co v příběhu půjde. V tomto případě se jedná o rozvoj dovednosti předvídání, což určitě není špatně, ale neobjevuje se tu ono vedení k podstatě textu. Možná by se o vedení ke smyslu jednalo, pokud bychom přidali slovo kamarád. Pak by žáci mohli uvažovat o tom, jaký vztah by se mohl rozvinout mezi hlavními hrdiny a za jakých podmínek by k tomu mohlo dojít. A tak jsem začala v textech hledat smysl textů a umožňovat dětem předpochopit problém.

Jenže…

Jak jsem se postupně seznamovala se čtenářskými strategiemi, začala jsem uvažovat o tom, zda bychom i na tomto poli neměli vést děti k samostatnosti a metakognitivnímu uvažování. Přemýšlela jsem, co ve skutečnosti činím já jako zkušený čtenář, než začnu číst. Neměla bych právě to naučit děti? Co když tou chvílí evokace jim sice umožním pochopit Malého prince, ale taky jim předkládám hotovou interpretaci? A jaké činnosti bych vlastně měla učit?

Činnosti před čtením opět pěkně shrnuje zmiňovaná příručka: 

  • čtenář bere knihu do ruky, potěžkává ji, otáčí sem tam; 
  • zalistuje, zkoumá, jak je kniha silná, jak bude četba dlouhá;
  • dívá se na titul, na první věty, obrázky a různé nápisky a hádá, o co v textu půjde;
  • uvažuje, jestli ho téma knihy zajímá, zda se pustí do čtení;
  • zapřemýšlí si, těší se chvíli představou, než se začte (to dělají spíše čtenáři zkušení).

Nebo moje varianta:

predctenim

Pře čtením si čtenář text prohlédne. Probouzí svou zvědavost, protože se snaží uhodnout, o čem příběh bude, vynoří se mu řada otázek a možná už teď zjistí, že něčemu nerozumí. Tak si stanoví svůj vlastní účel čtení. Není to tedy otázka paní učitelky.

Příklad:

Nedávno jsem dočetla Hrad v Pyrenejích. Knihu jsem koupila kvůli jménu autora – J. Gaardnera. Četla jsem Sofiin svět, a tak jsem předpokládala, že se i tato kniha bude zabývat filosofií. Podle názvu jsem odhadovala, že příběh se bude odehrávat právě na hradě, ale strašidelný obrázek hradu tomu nenapovídal. Ze Sofiina světa jsem si pamatovala, že autor prokládal příběhy o Sofii výkladem o filosofii. Při prolistování jsem si tedy říkala, že odlišné styly písma budou mít stejný smysl (filosofie/příběh – neměla jsem pravdu). Z obálky jsem se dozvěděla, že se bude jednat o rozhovor bývalých milenců, kteří zažili podivnou událost. O jakou podivnou událost se jednalo? Jak souvisí otřesná událost s duchovními silami zmíněnými na obálce? O jaké duchovní síly se bude jednat? Telepatii? Proč se vlastně rozešli? Bude to důležité pro příběh? Na záložce obálky mě zaujala poslední věta autora: „Co bylo důvodem, že se norský fenomén, jako je „Sofiin svět“, mohl tak globálně rozšířit? Byli jsme zmateni…“ Mohla jsem si věty vyložit tak, že lidé prostě prahnou po filosofickém výkladu světa, ale vrtaly mi hlavou věty „Byli jsem zmateni… Ale proč?… Jak to, že jsme se tak mýlili?“ Nebude autor uvažovat o roli náhody v lidském životě? (A měla jsem pravdu.)

Uvědomění toho, co dělám já jako zkušený čtenář, ve skutečnosti znamenalo bod obratu. Aby se totiž i naši žáci stali aktivními čtenáři, musí vědět, co činíme pře čtením my a také proč tak činíme. Jen tak nějaká evokace jim nevysvětlí, co dělat. A tak co nejvíce umožňuji dětem zažít skutečný předčtenářský stav. Kolonka před čtením se stala součástí našich zápisků o knížkách. Byla jsem překvapena, jak rychle si děti zvykly.

Ale stále uvažuji o tom, jak skloubit čtenářovy skutečné činnosti, kterým také žádnou předinterpretaci nikdo neordinuje, a evokační vedení k podstatě. Je evokace v tomto smyslu nutná? Neměli by se děti naučit, jak nalézt podstatu textu během čtení jako to dělají zkušení čtenáři? Stále více tak promýšlím, který text snese „pouze“ činnosti před čtením a který je nutné zprostředkovat vedením k podstatě. Proto u tříd, které neznají strategie, nebo u složitějších problémů (Kain a Ábel) volím evokaci a některé z aktivizačních metod. Ale zároveň se u jiných textů snažím uvolňovat prostor pro to, aby si žáci zvykli stanovovat svůj cíl čtení samostatně.

 


    hodnotili 2 uživatelé

25 komentáře k příspěvku

  1. avatar

    Dobrý den, kolonka Před čtením se mi zdá velice zajímavá. Rozhodně vyzkouším. Ale už chvíli koukám na vaši tabulku s jakousi vtíravou pochybností. Mám pocit, že se příliš zaměřuje na poznávání. Jako by nebrala ohled také na jiné čtenářské cíle, třeba "estetické nebo zábavné". Stále se opakuje vím, věděl bych, se dozvím a nerozumím (tedy nevím). Představme si, že bereme do rukou dobře známou a několikrát přečtenou knihu. Děje se něco před čtením? Určitě. I když už všechno dobře dávno víme...

  2. avatar

    To je zajímavý komentář! Moje tabulka ovšem vychází ze čtenářských strategií. Proto se Vám zdá, že vychází jen z poznávání. Teď mě napadlo, že bych mohla dopsat - čtenář si představuje. Myslím, že estetično i zábava jsou v těchto procesech ukryty, i když v tabulce nepojmenovány. Přece mohu očekávat jistý styl autora, kterým se chci bavit. Klást si otázku, jak vlastně onen autor vykonstruoval onu estetickou stránku. Ostatně hned vedle jsem napsala, že právě těmito myšlenkovými pochody se probouzí zvědavost. Navíc, když beru do rukou známou knihu, třeba k ní přistupuju právě s tím, že si chci odpovědět na otázky, které mi zbyly po čtení. A neřekla bych, že po jednom přečtení všechno vím.

  3. avatar

    Milá Lidko,
    když jsem narazila na dvě, pro mne téměř neznámá slova "metakognice" a "předporozumění", obávala jsem, se, že nebudu rozumět dalšímu textu. Mohla jsem si už také zvyknout, že mi svými příspěvky vždy osvětlíš/přiblížíš nějakou další "vychytávku", která se váže ke kvalitnímu čtení.
    Děkuji za Tvou další lekci, využiji alespoň pro sebe.
    PS: Jak to, že ses nepochlubila na http://www.goodreads.com/, že čteš tuto knihu? Už bych po ní pokukovala v knihovně ;-)

  4. avatar

    Díky za vstřícný komentář. Myslela jsem, že už dříve jsem tyto pojmy vysvětlila. Snad se dal zbytek pochopit. Metakognice je přemýšlení o přemýšlení, např. uvažování o tom, jak přemýšlím při čtení. Slovo předporozumění používá můj kolega a mně se líbí. Například když beru do ruky detektivku, připravuji se na to, že budu hledat pachatele a odhaduju třeba z obrázků, kdo by pachatelem mohl být. Snažím se rozumět ještě dřív, než začnu číst.
    Hrad v Pyrenejích jsem četla ještě před Kolíbkou a ke Goodreads jsem se vrátila až před týdnem. Ale mohlo by nás tam být víc. Bylo by skvělé inspirovat se navzájem.

  5. avatar

    Ahoj,
    tak nevím, jsem odmala vášnivý čtenář, ale že bych se takto "prřipravoval" na přečtení pěkné knihy, jsem nikdy nedělal. Jen jsem se těšil, že se nechám unést dějem, novými skustečnostmi.Tady bych se přikláněl k názoru Zdeňka. To, co uvádíš ale plně platí při četbě odborné knihy. Neměli bychom to odlišovat?

  6. avatar

    Na jednu stranu chápu, že "zvědomění" různých aktivit před, během i po čtení je důležité, ale na druhou se mi zdá, že se vytrácí z podobných aktivit autentický zážitek... Nejtěžší bude asi najít správnou rovnováhu mezi oběma pohledy!

    Co udělat kolonku "Na co se těším (před čtením)"? Tam se možná vejde zážitek i myšlení... Nebo kolonku "Co mi říká kniha" - tím myslím, co se dozvím z prvního obhlédnutí, osahání a prolistování knížky, ještě než ji začnu číst. A pozor! Možná ji i odložím a číst ji nebudu... I takto se rozhodujeme, ne? Vlastně vedeme takový "vnitřní rozhovor s knihou i sami se sebou" :-)

    Dnes jsem např. navštívil veletrh Svět knihy a rozhodl se, že si nějaké knihy koupím a nějaké ne... A to na základě posouzení z různých hledisek (např. cena - knihy jsou nějaké drahé... hm, sleva 50%, dokonce 85%!; váha - ano, tahle kniha je sice pěkná, ale už ji bohužel neunesu...; atd.). Nakonec jsem si pořídil knihu "Jak se dělá kniha" ;-)

  7. avatar

    Já myslím, že se shodneme. Ve skutečnosti toto vše děláte, vždyť je to cítit z vašeho popisu. Jen nezkušení čtenáři si potřebují pár dovedností zautomatizovat, a proto je dělat vědomě. Moc se mi líbí ten nový název "Na co se těším (před čtením)." Děkuji za komentáře.

  8. avatar

    @Mgr. Jan Zouhar Souhlasím s Lidkou, že to děláme, ale podvědomě. Když si beru do ruky knihu v knihovně, o které nic nevím, mnohé myšlenky proběhnou během nepatrné chvilky. Mně se líbí, že mi Lidčiny příspěvky vždycky odhalí právě to, co dělám jen tak mimochodem a nepřipadá mi to neobvyklé. O to víc mě překvapí, když někdo neuvažuje stejně.

  9. avatar

    Přes veškerou polemiku pod Vašim blogem, bych Vám chtěl vyseknout hlubokou poklonu.

    Myslím si, že je tato aktivita velmi pozitivní a ocenění hodná. Dokonce bych Vás rád povzbudil k dalším podobným textům, protože přesně tento typ textů je na Metodickém portále potřeba.

    Už fakt, že je blog komentován poukazuje za prvé na velmi kvalitní téma :-), za druhé otevírá zajímavou a podle všeho i důležitou diskuzi. Diskuzi, která definuje pravděpodobně zatím ne zcela vyjasněnou problematiku evokace před čtením knihy. Proto Váš článek skrytě obdivuji a možná víc než článek obdivuji Vaši odvahu toto téma otevřít.

    Osobně jsem si potřeboval ujasnit, proč se mi Váš blog tak moc líbí:
    • Protože nad tím jak učíte, přemýšlíte!
    • Protože jste nabídla velmi kvalitní řešení, které se může ještě díky komentářům kolegů rozvíjet.
    • Protože jste blog prostě napsala a nechala jej komentovat.

    Jedním slovem - Děkuji.

  10. avatar

    Souhlasím s "9". Tady je opravdu o čem diskutovat. A klobouk dolů před kolegyní Kovaříkovou. Ale chtěl bych se vrátit k tomu, čím končí výše Honza. Jsou čtenářské strategie opravdu univerzální, nebo se liší podle typu textů? Je přece rozdíl, když beru do rukou Útěchu z ontologie, Záhadu hlavolamu nebo výpis z účtu.

  11. avatar

    Aha, a já už si balila pisátka. :) Musím říct, že i já jsem si ledacos po přečtení komentářů uvědomila. (Nemohla jsem přijít na to, s jakou strategií přistupuji ke knize s vtipy.) Čtenářské strategie se skutečně používají univerzálně. Myslím, že se liší tím, do jaké míry si uvědomujeme to, co se nám v hlavě odehrává. U složitějších textů volíme jednotlivé kroky vědomě, u lehčích automaticky. U odborných textů možná víc používáme prohlédnutí textu, vyhledání důležitých informací a shrnování. Takže se liší i mírou použití strategií/dovedností. A samozřejmě záleží také na cíli (účelu) čtení, např. u výpisu z účtu je jasné, co (obvykle) hledám, a pokud se orientuji ve formuláři, jdu rovnou k cíli. (I když i tady mě napadá řada alternativních otázek před čtením: Zaplatila jsem platbu za knihu? Nevybrala jsem tento měsíc příliš? Už mi zaplatili za...? Ale i tady vyhledávám jednu konkrétní informaci.)

  12. avatar

    Dobrý večer. Uvádíte, že slovo předporozumění používá Váš kolega, používá jej ale také Hans Georg Gadamer a hermeneutika (filos. disciplína zaměřená na interpretaci textu)a to jde s Vaším textem velmi dobře dohromady. V odborných textech pak předporozumění může znamenat prekoncepty pojmů čili jakýsi dětský výklad odborných termínů, na něž vzdělávání (většinou nevědomě) navazuje.

  13. avatar

    Tak to si mám co vyhledávat. Děkuji za vysvětlení.

  14. avatar

    S pojmem "naivní prekoncepty" pracuje i Kritické myšlení... Ovšem nevím, zda lze udělat rovnítko mezi naivními prekoncepty a předporozuměním.

  15. avatar

    Nejsem si jistá, že je nazývá naivní. (?) Myslím, že prekoncepty jsou "jen" naše dosavadní znalosti a zkušenosti, ale předporozumění se týká toho, že si můžeme text prohlédnout a na základě toho něco očekávat, při čtení pak díky tomu vybírat (i nevědomě) určité informace.

  16. avatar

    A jaký je tedy rozdíl mezi evokací (výše: aby si vybavili své poznatky a domněnky) a prekoncepty (dosavadní znalosti a zkušenosti)? Jak tedy vůbec rozumět posledním dvěma větám? "Proto u tříd, které neznají strategie, nebo u složitějších problémů (Kain a Ábel) volím evokaci a některé z aktivizačních metod. Ale zároveň se u jiných textů snažím uvolňovat prostor pro to, aby si žáci zvykli stanovovat svůj cíl čtení samostatně." Evokace je tu stavěna jako opak volného prostoru pro čtenáře.

  17. avatar

    Děkuji za otázky. Evokace je fáze, ve které si umožňujeme žákům vybavit si své prekoncepty. Podle Kritického myšlení by evokace měla propojovat prekoncepty dítěte s cílem učení (v textu velká myšlenka). To je samozřejmě v pořádku. Jenže evokaci připravuje učitel, to on jim předkládá směr, kterým se mají ubírat myšlenky žáků. Výběrem klíčových slov nebo jen otázkou jim skrytě říká dopředu, jaká je velká myšlenka díla. Jejich hlavičky pak vybírají informace podle toho, co se jim poskytlo dopředu. (Co když je v textu více myšlenek? Nesvazujeme je tím?) Ve skutečnosti ale žádnému čtenáři nikdo evokaci nepřipravuje, musí být schopen sám odhalit velkou myšlenku nebo spíš myšlenky. A já bych ráda naučila své děti, aby byly schopny hledat myšlenky (mn. č.) samostatně od úplného počátku čtení. Moje aktivity před čtením mají k evokaci velmi blízko. Na evokaci mi tedy vadí dvě věci: 1. manipulace s myšlením žáků, 2. závislost na učiteli. I když vím, že tady jdu proti tomu, co se tu oficiálně hlásá.

  18. avatar

    Dovolím si přidat odkaz na vlnobití, kde jsme evokaci probrali ze všech stran - http://goo.gl/HvpE7.

  19. avatar

    Dík za vysvětlení. Moje otázky totiž směřovaly přesně tam, kde svoji odpověď končíte. Jestliže evokace manipuluje myšlením žáků nějakým směrem a je projevem závislosti na učiteli, pak s vámi velice souhlasím. S takovou evokací bychom měli zacházet opatrně. Zase tu cítím veliký rozdíl při práci s textem odborným a beletristickým.

  20. avatar

    Ano, také cítím ten rozdíl. Přinutil jste mě o tom uvažovat hlouběji. Jsem ráda, že jsme se shodli.

  21. avatar

    Jestli ono to nemá být jako se vším v učení: Někdy jistou dovednost získáváme tréninkem (skok do výšky), ale škola, která by nenechala děti taky skákat pro radost a nevedla je k překonávání přirozených výškových překážek třeba na výletech a obecních závodech, nebo jim i bránila nezvedeně poskakovat v mimoškolním spořádaném životě, by z nich udělala zas jen nemehla a odpůrce skákání. Kvalita učitele je právě v tom, že namixuje tu správnou směsici chvil, kdy něco trénujeme (třebas shrnování přečtené pasáže namísto převyprávění), s chvílemi, kdy tu činnost prostě provádíme tak, jak nám sama jde a jak nás těší (máme v hodinách Dílny čtení čas na svobodný výběr a čtení knížek), a pak se o tom třebas ve vážném hovoru bavíme, nebo si o tom kreslíme atp.

    Aby učitel uměl ten mix příležitostí pro děti vhodně sestavit (vhodnost záleží zase na povaze třídy, dítěte, na zdrojích v knihovničce a v kase atd.), musí být jednak citlivý - nejlépe, když je sám velkým čtenářem! (A podle mých zkušeností to nebývají ti, kdo cestou do školy čtou v autobuse Blesk. Nebývají vynalézavými učiteli - aspoň ti, co s Bleskem přijedou na kurs čtenářské gramotnosti se nápaditě a sečtěle obvykle neprojevují.) Ale je moc dobré, když je učitel také profesně vzdělaný - když například ví, že různé děti jsou na rozdíl od něho různými typy čtenáře. "Já vždycky nejdříve knihu očichám!" - to je dobrý příklad pro děti, že NĚKDO si dokonce rád čuchne k vazbě a tiskařské černi, a že mu to pomůže. Ale je třeba ukázat si, že jiný úplně naopak: rovnou se podívá do závěru knihy, a pak se dočítá, jak k takovémuhle teda konci vůbec mohlo dojít! A takových různých vstupů do knihy je spousta.

    Některému učiteli je takový nadhled na svými osobními dispozicemi a preferencemi dán od pánaboha (takových je jen pár, ale jsou!), větší počet učitelů toho může dosáhnout sebevzděláváním: například že si s kolegy/němi povídá o tom, co a jak četli, a jak různě pomáhají těm různým žákům. Nebo si čte knížky či články a weby o čtenářství a jeho rozvoji. Ale taky není u nás takových učitelů mnoho! (Podle nedávných výzkumů McKinseyho se v Česku učitelé mezi sebou odborně baví výrazně méně než ve většině civilizovaných zemí...) Anebo se učitel může dobrat takového metodického i lidského nadhledu v nějakých kursech, pokud takové vůbec jsou a jsou-li dostupné. Na učitelských fakultách se zatím didaktice čtenářství mnoho času nevěnuje, protože docentury a profesury se přece dělají na velké vědě, a ne na nějaké službě praxi a dětem...

    Vždycky, když se učíme nějakému novému přístupu, je to pro nás ta hlavní novinka, ale měli bychom mít na paměti, že to obvykle je jedna z variant, nebo jeden kousek z širšího repertoáru možností. Teprve po důkladném ověření se odvážím tvrdit, že třebas předčítání textu nahlas dokolečka (děti čtou nastudovávaný text jedno po druhém nahlas jednu větu po druhé) je patrně nejméně efektivní metoda - ale u nás ji dělá asi 90 % učitelů, a dokonce i rodiče věří, že se tím děti nejlépe naučí rozumět textům... (To vyšlo z výzkumů v předposlední PISe.) A tedy že tento postup máme používat jen ve velmi promyšlených a odůvodněných případech, a nechat si svou touhu po tom, abychom nachytali nepozorného žáka, někde ve skladu veteše.
    V některých zahraničních výzkumech nebo sondách se píše, že děti, se kterými učitelé trénují čtenářské strategie, pak stejně čtou a rozumějí chabě. Chápu to tak, že nemůžeme od krátkého, řekněme ročního vyučování očekávat, že se osvojované postupy už změní ve skutečné čtenářské dovednosti. To je pro některé děti krátká doba, a bylo by potřeba, aby děti přečetly mnohem více knížek (ať beletrii, nebo naučnou či prostě informativní literaturu). Strategie je jistě jen umělý postup, který byl vymezen na základě psychologických výzkumů čtenářství. To, jak se potom díky častému provozování ve škole dítěti vtělí v intuitivní, podvědomé procesy čtení, to hodně záleží na spoustě dalších okolností, včetně IQ, nebo čtenářské kvality domácího zázemí, a to nejen nyní, v době výuky, ale i v raném dětství dávno před začátkem školy. Ale taky to závisí na způsobu výuky a zacházení s děckem i knihami ve škole...

    V dokumentech ke čtení a gramotnosti se hodně zapomíná na to, že čtenářství je hlavně vztah k četbě - že ten, kdo má umět porozumět beletrii nebo naučnému textu, nebo třebas novinám, musí především rád číst písmenka, slova, věty, odstavce, články/kapitoly, celé fascikly. A velká žába na prameni takového kladného vztahu leží už na samém začátku: prvopočáteční čtení písmenek bývá pro děti děsně otravné, zoufalé nebo nudné. A potenciál čtenáře je promarněn už v první druhé třídě. Čím méně je dítě zvyklé si na výsledek aspoň pár minut počkat, tím hůře se naučí číst. A čím neživotnější a nudné jsou texty v slabikářích nebo sešitech ke čtení, tím hůř taky. Ale dneska už jsou na trhu krásné knížky prvního čtení, a vylepšují se metody elementárního čtení, tak snad se do vyšších tříd začnou dostavovat děti s nezkaženou chutí číst. Dokud to tak není, musí se o to pečovat třeba až v sedmé třídě. Záchrana čtenáře proti utonutí v nudě a bezradnosti, a proti lacinému a nasládlému požitku z videa.

  22. avatar

    Jsem moc ráda, že jste se přidal k diskusi. Napsal jste ohromnou spoustu myšlenek. Vyjádřím se jen k jedné věci. Dlouho mi trvalo, než jsem pochopila, že strategie jsou jen jednou částí objemného balíku toho, co bychom jako učitelé měli znát. Ale protože tady u nás se o nich ví velice málo, píšu především o nich a o tom, co z nich pomáhá. Uzavřít se před nimi nemá smysl. Spíš zařadit do svého repertoáru. Myslím, že jsem se už o tom zmiňovala v jiných článcích.

  23. avatar

    Dobrý den, co říkáte na zprávy o čtenářství z USA http://eduin.cz/titulka/beduin-52012/?
    Nebo: Jak jim rozumíte?

  24. avatar

    Tady je odkaz přímo na tu studii http://www.edexcellence.net/commentary/education-gadfly-daily/common-core-watch/2012/how-will-reading-instruction-change-when-aligned-to-the-common-core.html

  25. avatar

    Děkuji za upozornění a odkaz.
    Článek shrnuje tyto body:
    Méně se věnovat aktivitám před čtením. (Podle mě je nesmysl to, co navrhuje autor - tedy rovnou "skočit" do čtení, ale na druhou stranu existuje spousta metod, které se zabývají dlouze fází před čtením a čtení samotné ignorují.)
    Provádět děti textem řadou dobře volených otázek. (Ano, jenže v jiném článku se popisuje, jak učitelé vlastně nevědí, jak položit správnou otázku na míru danému textu. A nevěřme tomu, že se takto kladenými otázkami naučí děti samy klást vhodné otázky. I to se musí učit. A od toho jsme tu my, abychom jim to ukázali. Autorům standardů jde také o to, aby se hlouběji analyzovaly texty, místo toho, aby se hned vyjadřovaly názory. Upozorňují tedy na přeskakování v uvažování při čtení.)
    Nezaměřovat se na výuku čtenářských strategií.(Autoři Eduinu převzali myšlenky z jiného shrnutí. Sám David Coleman pod článkem upozorňuje na to, že je velmi zjednodušující říci: "Přestaňme se zaměřovat na čtenářské strategie." Konkrétně cituje text, ve kterém se o strategiích hovoří jako o důležitých dovednostech.)
    Věnovat více času opětovnému čtení. (Souhlasím.)
    Článek mi samozřejmě není příliš po chuti. Ale vlastně upozorňuje na to, k čemu dochází ve skutečnosti: učí se pouze strategie, ne analýza textů. To je jádro problému. Přesto by měli žáci i učitelé jednotlivé strategie umět a používat. A také bychom se měli umět naučit pokládat správné otázky. Které to ale vlastně jsou? Dále nemrhat časem jen na předvídání, ale vědět, jak předvídání funguje a jak nám pomůže pochopit text. = moje interpretace
    Řekla bych, že celá problematika by si zasloužila pečlivé čtení všech dokumentů, komentáře i od jiných odborníků a srovnání s jinými systémy, popř. jejich interpretacemi.
     

Přidejte komentář

Abyste mohli komentovat příspěvky, musíte být přihlášení.