Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Induktivní, deduktivní…?

Zřejmě každý učitel zastavil své žáky uprostřed čtení a zvědavě se jich otázal, jak by příběh pokračoval dál. Možná jste také už použili metodu čtení s předvídáním nebo tabulku předpovědí. (Obojí najdete v publikaci  ČG jako vzdělávací cíl pro každého žáka.) Odborníci u těchto metod zůdrazňují, že je nutné, aby žáci svou předpověď zdůvodňovali, protože jinak by se jednalo pouze o fantazijní spekulace.

Jenže…

Zkuste si představit, že jste ponořeni do příběhu a vtom vás napadne, že příběh by mohl pokračovat určitým způsobem. Co se nám v onom okamžiku právě odehrává v hlavě?

Momentálně jsem se pustila do knihy Muži, kteří nenávidí ženy a převídám, že Henrik Vanger zachrání časopis Milénium. Dohledávám si snad po této hypotéze argumenty pro a proti? Ve skutečnosti jsem si všimla jednoho detailu: z časopisu odcházejí inzerenti. Z toho usuzuji, že H. Vanger se stane inzerentem číslo jedna a tím časopis podpoří. (Neměla jsem tak úplně pravdu.) To ale znamená, že se mi předvídání odehrávalo v myšlenkách jinak, než jak to učím své žáky. Nejdříve si všimnu nejakého detailu nebo detailů, které si spojím dohromady, a pak teprve předvídám.

Je to už delší čas, co jsem o tomhle všem uvažovala. Od té doby jsem zkoušela pozornost žáků zaměřovat nejdříve na detaily, hovořila s mnoha učiteli a ptala se jich, jak si myslí, že tato dovednost probíhá. Uvažovala nad tím, co se děje, když si uvědomíme, že nám nějaký detail připomíná něco z naší zkušenosti nebo třeba filmu, zvažovala, zda je tento proces vůbec dělitelný na nejdřív a potom, nebo zda používáme oba směry procesu a jak to tedy vysvětlit žákům. A neměla odvahu s tím vyjít ven, abych nebyla považována za blázna, který pitvá něco, co ostatní považují za automatické. (pitvání = termín jedné z účastnic školení)

Jenže…

Náhodou jsem narazila na blog a knihu spisovatelky Vicki Vinton a všimla si, že uvažuje podobně. Ne o předvídání, ale o tvoření závěrů z toho, co čteme.  Její článek z 16. února 2012 nese název Induktivní, deduktivní, reduktivní: jaký druh myšlení požadujeme po svých žácích – a proč? Co mě v něm zaujalo?

V. Vinton v němž uvažuje o tom, že při výuce nazíráme na detaily buď jako na podporu svých tvrzení, nebo (ještě hůře) jako na překážku, která nám brání pochopit hlavní myšlenku. „Myslím, že tohle je nešťastné, protože detaily jsou vlastně bloky, ze kterých je vysvavěn text. Právě jimi autor konstruuje a prozkoumává postavy, situace, myšlenky a témata… A právě ty čtenář používá k vytvoření jakékoli myšlenky nebo interpretace…“ Zkušený čtenář vše činí automaticky – všimne si detailů, spojí je dohromady a zvažuje možný význam věty. Ale mnoho žáků neví, že právě tohle děláme. A právě tito žáci potřebují procvičit induktivní přemýšlení. Naneštěstí spousta pracovní listů, které nabízíme svým žákům, nepomáhá, protože podporuje přemýšlení deduktivní. Nejdříve po nich chceme hypotézu, kterou následně zdůvodňují. Učíme je hledat podpůrné argumenty (což je dobré), ale „explicitně neukazujeme, jak nejdříve přijít s myšlenkou, což je pro žáky ta nejtěžší práce“. Další problém s těmito deduktivními pracovními listy spočívá v tom, že dochází k redukci složitého celku, např. vlastnosti postav do jednoho slova (přátelský). Ale my jako zkušení čtenáři u tohoto zamyšlení nad postavami nesetrváváme. Rozvažujeme dál, jak se díky těmto vlastnostem bude postava potýkat s problémy, které před ni autor postavil. A její boj nám pomáhá přemýšlet o nějakém aspektu lidského světa.

induktivni

Přemýšlení nad vlastnostmi postavy je tedy prvním krokem v dlouhém procesu, při kterém se snažíme proniknout do smyslu textu. A žáci potřebují nástroj, který jim umožní vidět onen neviditelný induktivní proces zkušených čtenářů.

I když V. Vinton hovoří o něčem mnohem složitějším (o tématu knihy) než já v případě předvídání, je náš postup podobný. Vychází od drobností a pokračuje v nějakou hypotézu. A nutí mě přemýšlet nad dalšími vynořujícími se otázkami:

  • Jak učit děti, aby dokázaly samostatně najít důležité detaily? (Tj. ne pomocí mých otázek, které je nasměrují a manipulují jimi.)
  • Jak je učit spojovat důležité informace (a jejich komentáře k textu) do smysluplných hypotéz, které budou stát za to, aby nad nimi uvažovali? (Tím nemám na mysli metodu Debata s autorem. Ta podle mě ukazuje pouze to, jaké otázky si zkušený čtenář klade, ale nevede k formulaci tématu.)
  • Jak se dozvědět, jak postupují jiní učitelé (při čtení a při výuce)?
  • Znamená to, že závěry z předvídání jsou také jen stavebními kameny, u kterých se nesmím zastavit? (Třeba je tím závěrečným cílem porovnávání způsobů, jak řešit určitý problém.)

Zajímalo by mě, co napadlo vás při čtení mého článku. Co se vám zdá nejdůležitější? Jaké otázky vám běží hlavou?

P.  Z. Sotolář k mému článku připojuje graf z knihy Zdeňka Mathausera Literatúra a anticipácia:  Charakter „speje k svojmu záverečnému vyzneniu, osudu, role, poslaniu.“ Velmi děkuji za toto doplnění, které dovysvětluje názory V. Vinton.

 


    hodnotili 2 uživatelé

20 komentáře k příspěvku

  1. avatar

    "Odborníci u těchto metod zůdrazňují, že je nutné, aby žáci svou předpověď zdůvodňovali, protože jinak by se jednalo pouze o fantazijní spekulace."
    Jistě, také se žáků ptávám "proč". Ale také se ptám sám sebe: Co je vlastně špatné na fantazii bez zdůvodňování? Nenajdeme příběhy, které se takovému zdůvodňování budou dokonce bránit? Cožpak nejsou příběhy, kde se může stát cokoliv? A nemůže být právě ten detail, na který jsme jakoby narazili, jen autorova promyšlená léčka? A co když je důvodem našeho předvídání naše (skryté) přání, aby tomu tak bylo?
    "Jak učit děti, aby dokázaly samostatně najít důležité detaily? (Tj. ne pomocí mých otázek, které je nasměrují a manipulují jimi.)"
    Co znamená "důležité detaily"? Kdo určuje jejich důležitost? Myslím, že jsou nutné přístupy dva.
    Někdy potřebujeme děti nasměrovat k (námi) určenému cíli. Manipulujeme. Někdy otázkami, někdy důrazem na detaily, kterým jsem my přisoudili nějakou důležitost. Ale někdy bychom měli připustit i fantazijní spekulace. A skrytá přání.
    (Nesnažím se na Vámi položené otázky plnohodnotně odpovídat, spíš oťukávám předložený problém z různých stran. Možná i boudím do různých stran, protože se chytám pro mě  důležitých detailů.)

  2. avatar

    Děkuji za Vaše otázky a připomínky. Je osvěžující vidět celý problém z jiného úhlu.
    Velmi souhlasím s tím, co říkáte téměř na konci. ("Kdo určuje jejich důležitost?") Právě ta důležitost mi leží v hlavě už pár týdnů. Možná je právě tato otázka ta důležitá. Napadá mě proto drobná úprava toho, co mě ve Vašem komentáři nejvíce inspirovalo: Co dává detailům důležitost? nebo Proč jsou některé detaily důležitější než jiné? Protože jestli někdo určuje, co je důležité, pak je to autor a jeho záměr. Hledala jsem tedy cestu, jak pomoci onen záměr nacházet prostřednictvím nacházení důležitých detailů. A myslím, že takové (téměř) objektivní detaily se najít dají.
    Určitě ale nesmíme zapomínat na radost a fantazii. A myslím, že tomuto směru dávám dost prostoru. Na skrytá přání a autorovy léčky při předvídání myslím také, jen mě nenapadlo položit dětem otázku, co byste chtěli, aby se stalo.
    "Co je špatné na fantazii bez zdůvodňování?" Někdy nic, naopak. Jindy nás zavádí zbytečně daleko do fantazijních světů a spekulací. Pokud chceme zjistit, "co tím chtěl autor říct", měli bychom slovy V. Vinton dát žákům do rukou nástroj, pomocí kterého by samostatně nacházeli poselství.
     

  3. avatar

    Na jeden takový "detail" jsem právě narazil v Cestě na jih. Hned v 1. kapitole se Ajvaz zmiňuje o Příbězích tisíce a jedné noci. Náhoda? Ne. Spíše klíč ke kompozici.
    (http://koubek.blogy.rvp.cz/2012/04/12/dilo-sit-michala-ajvaze/)

  4. avatar

    Trefné! Takže tady dodává důležitost snaha pochopit kompozici. Budu si muset Ajvaze přečíst taky. Děkuji!

  5. avatar

    Zkuste se žáky (asi gymnázia či lycea... nechci se nikoho dotknout) číst Temnou energii od Juli Zeh. když pominu, že hlavní zápletka (fyzik 1 slyší v telefonu z důvodů, které by nám vysvětlil asi jen Edmund Husserl, "Dabelling" místo "Doublethink"...) podle mne stojí maličko na vodě, síla té knihy je v plasticitě postav, vnitřních dialozích a nesmiřitelných protikladech uvnitř člověka, které jsou předkládány právě ve zmiňovaných detailech roztroušených různě v celé šíři syžetu.
    http://digifolio.rvp.cz/view/view.php?id=4601

  6. avatar

    Hlavou mi běžely samozřejmě zkušenosti, která máte také - obvyklá výmluva učitele, proč si takovéto otázky a úkoly klást, bývá, že na to nemá "čas".
    A ten je podstatný - na většinu silných věcí člověk přijde, má-li prostor ke zklidnění a zamyšlení se, detaily vyvstávají, když máme celý horizont textu v perspektivě, tedy když čteme souvisle a ne jen v autobuse... Máme my dost času?
    Další vhodnou strategií je z vhodně vybrané ukázky nechat žáky vypisovat různé detaily vypovídající (třeba) o charakteru postavy ručně na samostatný papír - žádné podtrhávání, žádné, je to "asi tak"; následně komentovat zaznamenané jednotlivosti z perspektivy celé ukázky (no, optimálně samozřejmě celé knihy, ale - čas). Pak debata v malé skupině nad vypsaným a komentáři. Následně pak nějaká forma záznamu debaty - tedy ne společný výsledek, zajímavé jsou právě odlišnosti v záznamech různých čtenářů...
    Co je ale klíčové při učení se novým čtenářským strategiím, je soustavné opakování takovýchto cvičení s vhodným a motivujícím materiálem (Kříž u potoka moc nepomůže). Dovednost není triviální a její zdokonalení a zvnitřnění přichází - s časem, s desítkami hodin tréninku :)

  7. avatar

    Děkuji za návrh na knihu. Podívám se po ní. (Mimochodem učím "jen" na ZŠ)
    Zaujalo mě ono pojmenování celý horizont v perspektivě. Ono je to tak, že si člověk asi ono důležité uvědomí až po přečtení celku, ale i v průběhu čtení zvažujeme, co je podstatné, a co nikoli. Přemýšlím proto v současnosti, co se nám odehrává v hlavě při čtení samotném - vzhledem k čemu vlastně důležitost detailů hodnotíme. Předvídáme snad nějakou zprávu od autora? Kompozici (Jak to zmínil pan Sotolář.)? Nebo něco dalšího?
    Děkuji také za rady. Myslím, že je důležité vědět, jak (jinak nebo stejně) to dělají jiní. Odlišuji se právě v tom závěru - že necháte děti samostatně napsat záznam z debaty. To je pro mě nové.
    Bohužel právě ten čas nám nějak protéká mezi prsty...

  8. avatar

    "Přemýšlení nad vlastnostmi postavy je tedy prvním krokem v dlouhém procesu, při kterém se snažíme proniknout do smyslu textu. A žáci potřebují nástroj, který jim umožní vidět onen neviditelný induktivní proces zkušených čtenářů."
    Vlastnosti? Postavy však nejsou pouhé vlastnosti. Postavy mají v příběhu také "poslání", roli, účel. Pro smysl textu, příběhu, nestačí jen  rozpoznávat vlastnosti postav, ale odhalit jejich poslání: odhalit, proč je autor do příběhu poslal právě takové, jaké jsou.
    (Jak se sem vkládají obrázky? Nebo přílohy?)

  9. avatar

    Nemyslím, že bych říkala, že postavy jsou jen vlastnosti. V tom dalším se shodujeme. Vlastně říkáte stejné věty, jen jinak, možná srozumitelněji.
    Sem se asi obrázky dát nemohou, ale jsem zvědavá, co chcete zveřejnit. Navrhuji založit vlastní blog nebo mi obrázek pošlete a já vytvořím nový článek s Vaším obrázkem a odkazem na tento článek. (kovlud@seznam.cz) (Nebo vložíme obrázek do tohoto článku - s Vaším "podpisem".)

  10. avatar

    Já s Vámi vlastně nijak nepolemizuji, spíše opět oťukávám předložené téma a pojmy (postava, vlastnosti) z různých stran tak, jak mi víří v hlavě, když čtu Váš text. Myslím, že bude důležité od žáků chtít dvě věci: charakteristiku postav, roli postav. Problém je, že charakteristiku (vlastnosti) můžeme získat i z krátkých (dobře zvolených) ukázek, ale roli (poslání) postavy v příběhu bez uceleného textu asi nenajdeme.

  11. avatar

    Zajímavé oťukávání. Asi jsme zase u problému, jak a kdy číst ucelené texty. Sama teď ovšem musím přemýšlet nad posláním postavy v knihách, které čtu. Uvažuji, zda by tohle zvládli moji osmáci v dílně čtení u svých vlastních knih.

  12. avatar

    POkusil jsem se o úlohu Antony Webstera z posledního románu J. Barnese (blog) - a přísahám, že jsem před vložením svých poznámek pokračování této diskuse nečetl :)
    Hezký den s knihou i s dětmi (kdy číst celé knížky - ať je žáci čtou průběžně a pak, jednou za dva měsíce si udělejte bodované kolokvium nebo seminář, je to moderní, vstřícné vyučování a můžete diferenciovat - nečtenáři musí nabrat body třeba diktátem nebo komplexním jazykovým rozborem, jejich chyba, LOL!)

  13. avatar

    Ten nápad s kolokviem se mi zamlouvá. Už ho asi nestihnu vyzkoušet letos, ale musím si ten nápad zapamatovat. Děkuji.

  14. avatar

    No, mě naopak při čtení spojení "udělejte bodované kolokvium" nějak zamrazilo... Což by mohlo podnítit článek na téma "jak hodnotíte v čtenářských kroužcích i mimo ně" :-)

  15. avatar

    Myslím, že to záleží na tom, jak si kolokvium představíme. Já jsem si představila příjemné popovídání o tom, jaký názor na knihu nebo třeba danou pověst mají, a celé hodnocení bych brala jako formativní. Nicméně realita je trochu jiná, hodně žáků potřebuje vědět, že jejich činnost bude oznámkována. (K ničemu jinému ani ve škole vedeni nejsou.) A vzhledem k tomu, že stále chybějí kontinua z vyšších míst, nemám chuť píchnout do vosího hnízda. :-)
    To jsme se ale hodně odchýlili od tématu.

  16. avatar

    Z těch tří slov ""udělejte bodované kolokvium" mě samozřejmě zamrazilo pouze z jednoho - "bodované"... Podle mě je problematika způsobu hodnocení pro vzdělávání klíčová. Moderní vyučovací metody totiž vždy byly doprovázeny zrušením klasifikace (viz alternativní pedagogické programy z první poloviny 20. století). Kdo si myslí, že lze moderní metody používat společně se známkováním či bodováním, spláče nad výsledkem...

  17. avatar

    Článek už jsem četla. Mrzí mě, jak testy naprosto nesmyslně chtějí správnou odpověď na předvídání. Dovednosti (tady většinou vysuzování a předvídání) jsou dohnané ad absurdum. Pokud autoři testů chtěli testovat dovednost předvídat, otázku měli volit volněji: Co udělá Melanie a proč si to myslíš?
    O úloze s ananasem už jsem četla i na blogu V. Vinton: http://tomakeaprairie.wordpress.com/2012/04/26/we-interrupt-the-regularly-scheduled-program-to-bring-you-this-important-message/ Testovat porozumění nesmyslu je samo o sobě nesmysl. (Jde o surrealistickou báseň.)
    A nejsem si jistá, že autorka článku úplně rozumí tomu, co chtějí testy testovat. Nejde úplně o emocionální výchovu ani psychologickou terminologii. Podle toho, co píše, se testují dovednosti na základě nalezení nějakého důkazu. Bohužel velmi nešťastným způsobem, protože řešení skutečně může být více.

  18. avatar

    Řekl bych, že sem odkaz na ten článek nepatří. Spíš by si zasloužil samostatné diskuzní fórum...

  19. avatar

    Dát odkaz do diskuze mě napadlo už tehdy, když jsem ho četla poprvé. Ale i tak děkuji paní Petrů.
    Diskusi jsem založila tady: http://diskuze.rvp.cz/viewtopic.php?f=423&t=20161

Přidejte komentář

Abyste mohli komentovat příspěvky, musíte být přihlášení.