Co říkám žákům o strategiích na úplném začátku?

Jak strategie srozumitelně vysvětlit žákům?

První největší chybou bylo začít u nejvyšších ročníků, tj. u deváťáků, kteří se na mě koukali, jako bych se notně přes prázdniny uhodila do hlavy. Někteří zakroužili očima v domnění, že se jedná pouze o můj další atypický výmysl, a netušili, že mi elán vydrží do konce roku.

Žáci devátých ročníků mají svůj zaběhlý styl práce, takže i když jsme v literatuře diskutovali poměrně dost, i tak byl tlak vytvořený neustálým zapisováním poznámek a formulováním vlastního názoru natolik nepříjemný, že se stáhli do své ulity a se mnou diskutovali pouze očima. Kupodivu nižší ročníky projevovaly větší nadšení, přestože jsem si myslela, že uvažování o tom, jak člověk myslí, musí být pro ně příliš složité.
Druhou chybou bylo vypustit z úst slovo strategie, které mým ovečkám nic neříkalo. Na žáky (i učitele) se musí velmi pomalu, spíš motivačně. A protože nejsem člověk, který rád improvizuje, inspirovala jsem se v knihách a na různých stránkách, zejména Reader’s workshop mini lessons, kde najdete spoustu jednotlivých příkladů a přirovnání, které pomáhají jednotlivé strategie pochopit.
Jak moje vysvětlení vypadá ve skutečnosti? Např. takhle:
Začínám krátkou aktivitou. Přečtu žákům velmi rychle nějakou obtížnou pasáž z knihy a pak se zeptám, o čem byla. Samozřejmě neodpoví, nebo rovnou řeknou, že jsem četla příliš rychle nebo příliš složitá slova. Pak modeluji (předvádím), o čem přemýšlím během čtení. Vysvětlím, že čtení není jen pojmenování slov, ale porozumění, ke kterému dospějeme přemýšlením. Podle situace zařadím modelování myšlení k textu, který mají v čítance.

Výklad: Dnes se začneme učit novou věc, naučíme se, jak správně číst. (V tuto chvíli si žáci zřejmě myslí, že jsem si je spletla s prvňáky.) To, že umíme rozeznat písmenka a složit je ve slovo, neznamená, že umíme číst. Číst znamená rozumět tomu, co čtu. Rozumět znamená myslet, a to znamená být při čtení aktivní. Budeme se tedy zajímat o to, co si myslíme při čtení, co se nám honí hlavou, naslouchat svému vnitřnímu hlasu.

Stejně jako někdo dobře hraje na hudební nástroj nebo cvičí gymnastiku, někdo  zase rád čte a dobře rozumí svému hlasu, který mu radí, co má dělat při čtení.  Ale to neznamená, že bychom se nemohli naučit hrát na nějaký nástroj, posílit si svaly nebo se naučit lépe číst. Čím víc budeme cvičit (čtení), tím lepší budeme.
A protože naše myšlenky nevidíme a velmi rychle je zapomínáme, musíme se je naučit zapisovat. Naučíme se letos spoustu způsobů, jak takové zápisky psát. Podobně jako se zapisuje, o kolik jste povyrostli nebo kolik jste přibrali, budeme tedy i my zapisovat naše postřehy, které budou ukázkou našeho myšlení, ale i toho, jak jsme pokročili.

Takže o strategiích na začátku neříkám vůbec nic.

Výklad můžete podle potřeby zkrátit nebo přibarvit. Přeji hodně nadšených očí.

Už jste někdy něco podobného vysvětlovali žákům? Jakým způsobem? Jaké to mělo účinky? Přišli jste na něco, co se osvědčilo, nebo čeho se naopak vyvarovat?