Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Přemýšlení při čtení

„Když čtu, kladu si otázky?“ nevěřícně se mě zeptala kolegyně. Člověk má opravdu pocit, že když čte nepříliš složitý text, přirozeně mu rozumí. Pochopení si potvrzuje jakýmsi vnitřním přitakáním, že prostě rozumí. Jenže stačí si vzít složitější text a naše myšlenky se zpomalí nebo zastaví a my je můžeme vnímat „před našima očima“. Vracíme se, pročítáme znovu, podtrhneme si složitá slova a pasáže, kterým nerozumíme, snažíme se nepochopení vyjasnit, nakreslíme si nákres, předpokádáme, že nám autor něco vyjasní v dalším textu, snažíme se vymyslet příklad z našeho života… a ptáme se autora, jak to vlastně myslel a co považoval za nejdůležitější informace, ale také si uvědomíme, že bychom možná chtěli vědět něco víc, než je v textu uvedeno. Problém je u nás, zkušených čtenářů, v tom, že si neuvědomujeme, nač přesně myslíme při čtení. Celý příspěvek »


Kolik omylů musí žáci od nás vytrpět?

„Já neumím číst!“ Překvapila mě nedávno tímto prohlášením moje kamarádka. Chvilku jsem nechápala. Jak nemůže umět číst člověk, který vystudoval chemii a technologii ochrany životního prostředí a chystá se na doktorát. „Některé články nepochopím napoprvé, musím si je přečíst alespoň dvakrát,“ dodala smutně. Najednou jsem si uvědomila, kolik takových omylů si s sebou z naší školní docházky vláčíme po zbytek života. Samozřejmě jsem jí vysvětlila, že číst neznamená rozumět napoprvé. První věc, kterou své žáky učím, je (kromě vzbouzení zvědavosti pomocí otázek) rozpoznat, kdy nerozumíme a jak neporozumění řešit. A být si vědom toho, že nerozumět je naprosto přirozené. Mezi učiteli podobných omylů zaslechnu spoustu a děsím se toho, že je musí slýchat i žáci. Na následujících výrocích vysvětlím, proč obviňování žáků  z toho, že neumějí číst, je pouze naším nedotažením výuky. Celý příspěvek »


Význam věci spočívá v tom, co znamená. (Ukradený citát)

Každý týden mívám hodinu češtiny se třídou, kterou normálně neučím. A tak jsem si řekla, že je v některých hodinách naučím něco málo ze strategií. Zpočátku je to vždy těžké, protože jim nikdo nikdy nedal příkazy typu řekni něco sám nebo polož si otázku sám. O tom ale v dnešním článku mluvit nechci. Začínám tím, abyste pochopili následující rozhovor se žáky. Ostatní žáci už jsou totiž na následující techniku zvyklí. V jedné hodině této třídy se rozvinula diskuse, již jsem před nedávnem vedla i s učiteli. Mluvili jsme totiž o tom, že zkušený čtenář si při čtení vede poznámky a kóduje informace. Žáky jsem naučila dvě počáteční značky k okódování myšlenek a pak se mě Daniel zeptal: „A to máme psát do knížek?“ Celý příspěvek »


Stěžování, otázky a principy didaktiky

Posledních několik měsíců přineslo spoustu kritiky směřující od učitelů k učitelům. Syndrom housete vysvětlil, proč se někteří nechtějí vzdát svých praktik. Souhlasím, nadmíru souhlasím.  Obzvlášť v oboru technologií. Jen z toho stěžování začínám mít dojem, že jedni si stěžují na poměry (nemůžu kopírovat, nemají slovní zásobu, nemám peníze na knihy, nemáme tolik počítačů – tak co po mně chcete?) a ti druzí si také stěžují (co všechno ti první nedělají), a tak vlastně svým způsobem stojíme na stejné straně všeobecného naříkání. Když chci, aby učitelé diskutovali  o něčem konstruktivním, končí to obvykle zase jen stěžováním. Nicméně stále uvažuji o tom, jaké konkrétní pochody naší mysli nám zabraňují vidět inovace třeba ve výuce literatury. Když opominu neochotu vzdělávat se v oboru technologií, možná by bylo potřeba analyzovat další obecné omyly učitelského myšlení. A od toho se posunout dál. Začít vysvětlovat od toho, co zapříčiňuje omyl.

Abyste pochopili, co myslím omyly v myšlení, ukážu nejdříve příklad z teorie komunikace z knihy Josepha A. DeVita. Např. věta „On je ateista, co byste od něj čekali.“ obsahuje odsuzování bez důkazů, negativní nálepku. Nálepky pro žáky také známe z knihy Respektovat a být respektován. (Už jsi zase něco provedl! Ve slově zase se skrývá nálepka, ani nemusí být explicitní, vyjádřená slovem lajdák.)

Odsuzování bez důkazů se objevuje ve dvou druzích učitelských nálepek. 1. Tohle už děláme. 2. Tohle jsou jen fráze. Celý příspěvek »


Proč neučím číst s pomocí Bloomovy taxonomie

Představte si: Sedíte na školení, zcela zaujati novými informacemi linoucími se z úst přednášejícího.  Zase jednou někdo nabízí úžasnou věc – rozvíjet myšlení žáků na různých úrovních obtížnosti. A protože se jedná o čtení, vysvětlí vám jednotlivé hladiny Bloomovy taxonomie a pak před vás položí sadu dobře položených otázek – směřujících od znalosti k syntéze (hodnocení). Jak se cítíte? Stále nadšení z toho, že vám konečně někdo rozvíjí myšlení na všech úrovních? Pravděpodobně vám poklesne brada, protože – na některé otázky nebudete schopní odpovědět. Tak co teď? Co se tu vlastně rozvíjí? A rozvíjí se tu vlastně něco? Celý příspěvek »


Pozvání k přípravě popcornu

Na jednom školení nás přednášející vyzvala, abychom k něčemu přirovnali knihu. Mé představě knihy nejlépe odpovídá objemný balíček popcornu praskajícího v hlavě. Pro dokreslení, kniha totiž není jen spousta písmen a papír. Kniha nabývá na objemu s naším myšlením. To nejdůležitější je schováno mezi řádky. Naše hlava pak připomíná mikrovlnku, která musí být správně nastavená, jinak to s popcornem skončí špatně. Ve třídě nám sedí takových mikrovlnek 20 – 30 a některé z nich, přestože jsou modernější než ty naše, zapomněli rodiče doma nastavit. Taky se tak často ptáte sami sebe, jak to zařídit, aby si i naše ovečky popcorn vychutnávaly jako my? Celý příspěvek »


Předvídání a nadšení z přemýšlení

Po jedné nedávné hodině mluvnice se u mého stolu zastavil jeden deváťák – Ondra. Nervózní pohyby rukou naznačovaly, že by chtěl říct něco důležitého. „Víte, paní učitelko, jak děláme ty věci v literatuře, tak to mi nejde.“ Hrklo ve mně – představila jsem si ty spousty hodin nanic. Až pak pokračoval: „Ale mně se to stalo. Držel jsem v ruce DVD a předvídal jsem. A pak jsem dlouho hádal (= usuzoval), kdo vlastně bude ten vlkodlak. A když jsem nerozuměl, proč ty kulky nefungují, vrátil jsem film a vyhledal to místo, které mi to pomohlo pochopit.“ Celý příspěvek »


Čtenářský deník – chvála podvodů

Pomaličku si začínáme zvykat na realitu, že se opět musíme pustit do plánování, a tak jsem postřehla znovu se rozbíhající diskuse na stará témata, např. čtenářský deník. Zrovna nedávno jsem četla úsměvný úvod do knihy Cris Tovani, která učí teenagery, jak číst. A protože mi mluví z duše, rozhodla jsem se, že vás vezmu na cestu s sebou.

Kniha I Read It, but I Don’t Get It (Čtu, ale nechápu) nás uvítá kapitolou Falešné čtení. Hned při kontrole prezence zaútočily děti  na Cris s otázkou, zda si myslí, že ve svém věku ještě neumí číst, ale Cris se nedala zmást, protože odpověď na tuto otázku ještě neznala. Pouze věděla, že některý jiný učitel jim doporučil navštěvovat zrovna tento předmět. Kolik teenagerů byste do takového vyučovacího předmětu poslali vy? Celý příspěvek »


Jiný způsob čtení

Možná jste už zaznamenali slideshary B. Brdičky, kde se kromě změn v 21. století dotýká také změny způsobu čtení. Nesouhlasím se zařazováním čtení do pasivního přístupu přijímání informací (Vzhledem ke strategiím: abychom porozuměli textu, je třeba komunikovat s autorem skrze jeho slova a naše myšlenky.) a také nevnímám technologie jako svého nepřítele (Blogy, Twitter… umožňuje sdílení svých „porozumění“ po (při) četbě), ale s mnoha myšlenkami souhlasím. Na jistém anglickém blogu jsem narazila na další zajímavý článek, který se týká právě tohoto tématu, a položila jsem si otázku, zda je skutečně nutné stavět oba dva druhy čtení do opozice.

Celý příspěvek »


Vizuální gramotnost … a mentální mapy

Původně jsem nechtěla psát článek k tématu měsíce, ale narazila jsem na velmi zajímavé odkazy, které by mohly být pro ostatní inspirující. Netýkají se pouze mentálních map, ale celkově vizuální gramotnosti, do níž myšlenkové mapy náleží. Znovu jsem si přečetla články na portálu, protože mě zaujala diskuse, zda dívání se je stejné jako čtení. Autorka diplomové práce totiž cituje stejného autora jako články o vizuální gramotnosti. O co jde asi nejlépe pochopíte z příkladu, a tak jsem přeložila kousíček knihy Cris Tovani. Celý příspěvek »