Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Archiv kategorie „KNIHY A ODKAZY“

Průvodce pro zavádění grafických organizérů

Tento titul nese kapitola z knihy Essential Readings on Comprehension (Základní texty o chápání). Známí autoři Diane Lapp a Douglas Fisher se pokusili do knihy sesbírat nejdůležitější informace o výuce čtení odborného textu. A protože jedna z věcí, která mě tady (míním v České republice) zneklidňuje, je nedostatek informací o určitých tématech, napadá mě už delší dobu, že bych některé své poznámky mohla sdílet na blogu. ( Zároveň si psaním mohu některé myšlenky lépe vyjasnit a diskuse se čtenáři mi umožňuje lépe vnímat klady i zápory.)

Článek Průvodce pro zavádění grafických schémat ve výuce počítá s tím, že pojem grafický organizátor/organizér/schéma už učitelé znají. Pokud se tedy potřebujete seznámit s tímto termínem, můžete si pročíst např. články L. Whitcroft: http://www.ctenarska-gramotnost.cz/?s=organiz%C3%A9r 

Začátek článku oznamuje to, co všichni víme, totiž že čtení odborných textů je pro žáky obtížnější než čtení beletrie. S tímto tvrzením souhlasit nemusíme, ale bude důležité si všimnout argumentů vedoucích k problémům při čtení:

  1. odlišná struktura než u beletrie
  2. obtížná slovní zásoba
  3. hustota informací

A právě seznámení s odlišnou strukturou se autoři věnují dále, protože se zabývají pouze jedním problémem z mnoha: jak s grafickými schématy seznámit žáky. Nabízejí proto vzor průvodce, tabulku, která obsahuje scénář toho, co by měl učitel říkat. V levé části tabulky najdeme základní podmínky, na které podle výzkumů máme dbát, když si vytváříme vlastní scénář.  Průvodce by měl splňovat celkem pět podmínek:

  • popis vztahů mezi informacemi (např. problém/řešení, sekvence, příčina/následek, podobnost/rozdíl… použitím slov protože, vyřešit, cíl…)
  • poskytnout příležitost pro diskusi
  • propojit nové informace se staršími
  • odkazovat na text, který se bude číst
  • procvičit výslovnost a rozbor stavby slova

Všechny podmínky, až na poslední, se mi podařilo uplatnit v průvodci, který jsem vytvořila podle vzoru v knize. Pro jeho vytvoření jsem zvolila volně dostupný článek z National Geographic: Jazyky, které se rodí. Bohužel mi blog nedovolí nahrát soubor jako upravovatelný dokument, ale snad bude formát pdf stačit: scenar

Samotná aktivita probíhá tak, že grafický organizér má učitel již připravený, ale zakrytý lepíky. Např. na projektoru nebo interaktivní tabuli. (Příklad pro text z National Geographic vidíte pod článkem.) Ještě před čtením postupně lepíky odkrývá a provádí žáky strukturou textu „nanečisto“. Při diskusi nad hlavními myšlenkami textu zadává úkoly, které budou plnit během čtení, tzn. které informace mají hledat a kam je doplňovat.

Musím upozornit na to, že autoři ve scénáři opomíjejí jakékoli definice termínů a jakýkoli výklad vztahů. Myslím, že počítají s tím, že toto vysvětlení už učitelé zvládnou. Žáci, kteří jsou zvyklí zapisovat poznámky o textu klasicky, se mohou cítit zmatení, když začneme kreslit geometrické tvary.  Proto bych se  nejprve snažila vysvětlit, proč kreslíme schéma informací, a vztahy bych pojmenovala mnohem explicitněji, než jak je řečeno ve průvodci.  (Např. zapsala jsem tvrzení „Řeč je nedokonalá.“ do šipky, protože vysvětluje příčinu vzniku nových jazyků.)

nakres

 

Zdroj: LAPP, Diane a Douglas FISHER. Essential readings on comprehension. Newark, DE: International Reading Association, c2009, v, 160 p. Essential readings series. ISBN 978-087-2078-079.

Další zdroje:

WHITCROFT, Ladislava. [online]. [cit. 2012-07-18]. Dostupné z: http://www.ctenarska-gramotnost.cz/?s=organiz%C3%A9r


Induktivní, deduktivní…?

Zřejmě každý učitel zastavil své žáky uprostřed čtení a zvědavě se jich otázal, jak by příběh pokračoval dál. Možná jste také už použili metodu čtení s předvídáním nebo tabulku předpovědí. (Obojí najdete v publikaci  ČG jako vzdělávací cíl pro každého žáka.) Odborníci u těchto metod zůdrazňují, že je nutné, aby žáci svou předpověď zdůvodňovali, protože jinak by se jednalo pouze o fantazijní spekulace.

Jenže…

Zkuste si představit, že jste ponořeni do příběhu a vtom vás napadne, že příběh by mohl pokračovat určitým způsobem. Co se nám v onom okamžiku právě odehrává v hlavě?

Momentálně jsem se pustila do knihy Muži, kteří nenávidí ženy a převídám, že Henrik Vanger zachrání časopis Milénium. Dohledávám si snad po této hypotéze argumenty pro a proti? Ve skutečnosti jsem si všimla jednoho detailu: z časopisu odcházejí inzerenti. Z toho usuzuji, že H. Vanger se stane inzerentem číslo jedna a tím časopis podpoří. (Neměla jsem tak úplně pravdu.) To ale znamená, že se mi předvídání odehrávalo v myšlenkách jinak, než jak to učím své žáky. Nejdříve si všimnu nejakého detailu nebo detailů, které si spojím dohromady, a pak teprve předvídám.

Je to už delší čas, co jsem o tomhle všem uvažovala. Od té doby jsem zkoušela pozornost žáků zaměřovat nejdříve na detaily, hovořila s mnoha učiteli a ptala se jich, jak si myslí, že tato dovednost probíhá. Uvažovala nad tím, co se děje, když si uvědomíme, že nám nějaký detail připomíná něco z naší zkušenosti nebo třeba filmu, zvažovala, zda je tento proces vůbec dělitelný na nejdřív a potom, nebo zda používáme oba směry procesu a jak to tedy vysvětlit žákům. A neměla odvahu s tím vyjít ven, abych nebyla považována za blázna, který pitvá něco, co ostatní považují za automatické. (pitvání = termín jedné z účastnic školení)

Jenže…

Náhodou jsem narazila na blog a knihu spisovatelky Vicki Vinton a všimla si, že uvažuje podobně. Ne o předvídání, ale o tvoření závěrů z toho, co čteme.  Její článek z 16. února 2012 nese název Induktivní, deduktivní, reduktivní: jaký druh myšlení požadujeme po svých žácích – a proč? Co mě v něm zaujalo?

V. Vinton v němž uvažuje o tom, že při výuce nazíráme na detaily buď jako na podporu svých tvrzení, nebo (ještě hůře) jako na překážku, která nám brání pochopit hlavní myšlenku. „Myslím, že tohle je nešťastné, protože detaily jsou vlastně bloky, ze kterých je vysvavěn text. Právě jimi autor konstruuje a prozkoumává postavy, situace, myšlenky a témata… A právě ty čtenář používá k vytvoření jakékoli myšlenky nebo interpretace…“ Zkušený čtenář vše činí automaticky – všimne si detailů, spojí je dohromady a zvažuje možný význam věty. Ale mnoho žáků neví, že právě tohle děláme. A právě tito žáci potřebují procvičit induktivní přemýšlení. Naneštěstí spousta pracovní listů, které nabízíme svým žákům, nepomáhá, protože podporuje přemýšlení deduktivní. Nejdříve po nich chceme hypotézu, kterou následně zdůvodňují. Učíme je hledat podpůrné argumenty (což je dobré), ale „explicitně neukazujeme, jak nejdříve přijít s myšlenkou, což je pro žáky ta nejtěžší práce“. Další problém s těmito deduktivními pracovními listy spočívá v tom, že dochází k redukci složitého celku, např. vlastnosti postav do jednoho slova (přátelský). Ale my jako zkušení čtenáři u tohoto zamyšlení nad postavami nesetrváváme. Rozvažujeme dál, jak se díky těmto vlastnostem bude postava potýkat s problémy, které před ni autor postavil. A její boj nám pomáhá přemýšlet o nějakém aspektu lidského světa.

induktivni

Přemýšlení nad vlastnostmi postavy je tedy prvním krokem v dlouhém procesu, při kterém se snažíme proniknout do smyslu textu. A žáci potřebují nástroj, který jim umožní vidět onen neviditelný induktivní proces zkušených čtenářů.

I když V. Vinton hovoří o něčem mnohem složitějším (o tématu knihy) než já v případě předvídání, je náš postup podobný. Vychází od drobností a pokračuje v nějakou hypotézu. A nutí mě přemýšlet nad dalšími vynořujícími se otázkami:

  • Jak učit děti, aby dokázaly samostatně najít důležité detaily? (Tj. ne pomocí mých otázek, které je nasměrují a manipulují jimi.)
  • Jak je učit spojovat důležité informace (a jejich komentáře k textu) do smysluplných hypotéz, které budou stát za to, aby nad nimi uvažovali? (Tím nemám na mysli metodu Debata s autorem. Ta podle mě ukazuje pouze to, jaké otázky si zkušený čtenář klade, ale nevede k formulaci tématu.)
  • Jak se dozvědět, jak postupují jiní učitelé (při čtení a při výuce)?
  • Znamená to, že závěry z předvídání jsou také jen stavebními kameny, u kterých se nesmím zastavit? (Třeba je tím závěrečným cílem porovnávání způsobů, jak řešit určitý problém.)

Zajímalo by mě, co napadlo vás při čtení mého článku. Co se vám zdá nejdůležitější? Jaké otázky vám běží hlavou?

P.  Z. Sotolář k mému článku připojuje graf z knihy Zdeňka Mathausera Literatúra a anticipácia:  Charakter „speje k svojmu záverečnému vyzneniu, osudu, role, poslaniu.“ Velmi děkuji za toto doplnění, které dovysvětluje názory V. Vinton.

 


Znalosti o čtenářství

V posledním dokumentu, který se týká národního kurikula (http://www.vuppraha.cz/wp-contentuploads201103cestina-pro-zaky-cizince1-pdf – Gramotnosti ve vzdělávání – Soubor studií), je zmínka o tom, že do čtenářské gramotnosti patří i znalosti o čtenářství.  Jako příklad příručka uvádí, že různí čtenáři čtou tentýž text různě. (Nejen o tomto problému se můžete dočíst v knize Typologie osobnosti u dětí.) Zdá se mi, že takových znalostí je nesmírná spousta, a pokládala jsem si otázku, zda my sami jako učitelé bychom byli schopní pojmenovat alespoň některé z nich. A také přemýšlela o tom, zda principy, na kterých se zakládají, skutečně při výuce dodržujeme. Některé z nich jsem sepsala a byla bych ráda, kdybyste přidali další, protože by nám to pomohlo si uvědomit, které opomíjíme. Celý příspěvek »


Přemýšlení při čtení

„Když čtu, kladu si otázky?“ nevěřícně se mě zeptala kolegyně. Člověk má opravdu pocit, že když čte nepříliš složitý text, přirozeně mu rozumí. Pochopení si potvrzuje jakýmsi vnitřním přitakáním, že prostě rozumí. Jenže stačí si vzít složitější text a naše myšlenky se zpomalí nebo zastaví a my je můžeme vnímat „před našima očima“. Vracíme se, pročítáme znovu, podtrhneme si složitá slova a pasáže, kterým nerozumíme, snažíme se nepochopení vyjasnit, nakreslíme si nákres, předpokádáme, že nám autor něco vyjasní v dalším textu, snažíme se vymyslet příklad z našeho života… a ptáme se autora, jak to vlastně myslel a co považoval za nejdůležitější informace, ale také si uvědomíme, že bychom možná chtěli vědět něco víc, než je v textu uvedeno. Problém je u nás, zkušených čtenářů, v tom, že si neuvědomujeme, nač přesně myslíme při čtení. Celý příspěvek »


Čtenářský deník – chvála podvodů

Pomaličku si začínáme zvykat na realitu, že se opět musíme pustit do plánování, a tak jsem postřehla znovu se rozbíhající diskuse na stará témata, např. čtenářský deník. Zrovna nedávno jsem četla úsměvný úvod do knihy Cris Tovani, která učí teenagery, jak číst. A protože mi mluví z duše, rozhodla jsem se, že vás vezmu na cestu s sebou.

Kniha I Read It, but I Don’t Get It (Čtu, ale nechápu) nás uvítá kapitolou Falešné čtení. Hned při kontrole prezence zaútočily děti  na Cris s otázkou, zda si myslí, že ve svém věku ještě neumí číst, ale Cris se nedala zmást, protože odpověď na tuto otázku ještě neznala. Pouze věděla, že některý jiný učitel jim doporučil navštěvovat zrovna tento předmět. Kolik teenagerů byste do takového vyučovacího předmětu poslali vy? Celý příspěvek »


Vizuální gramotnost … a mentální mapy

Původně jsem nechtěla psát článek k tématu měsíce, ale narazila jsem na velmi zajímavé odkazy, které by mohly být pro ostatní inspirující. Netýkají se pouze mentálních map, ale celkově vizuální gramotnosti, do níž myšlenkové mapy náleží. Znovu jsem si přečetla články na portálu, protože mě zaujala diskuse, zda dívání se je stejné jako čtení. Autorka diplomové práce totiž cituje stejného autora jako články o vizuální gramotnosti. O co jde asi nejlépe pochopíte z příkladu, a tak jsem přeložila kousíček knihy Cris Tovani. Celý příspěvek »


Prezentace o strategiích

Při prvním zpracování svých znalostí o strategiích před dvěma lety jsem se neomezovala jen na knihy, ale hledala jsem nové informace i na internetu. Tenkrát mě zaujala tato prezentace:
READING STRATEGIES

Pro neangličtináře jsem se pokusila o překlad:
Strategie čtení Celý příspěvek »


Odkaz na disertační práci

Na tuto zajímavou práci jsem přišla náhodou:
Najvarová Veronika: Čtenářská gramotnost žáků 1.stupně

V práci najdete vysvětlení čtenářské gramotnosti, roztřídění čtenářských strategií, popis výzkumu a jeho výsledky. Celý příspěvek »


K tématu měsíce (Čtenářská gramotnost 1)

Když jsem byla požádána, abych napsala článek o čtenářské gramotnosti, začala jsem podrobněji studovat dostupné informace. Tímto způsobem začíná jakákoli moje práce, než vyjádřím vlastní názor na věc. Jenže když se snažím s učiteli o gramotnosti nebo o stylu výuky hovořit, vypadá to, že už všechno přečetli a svůj názor mají utvořený. Nejčastěji samozřejmě záporný. Tento článek je vlastně úvodem k dalším článkům, protože bych vás ráda přesvědčila o nutnosti správně číst definici čtenářské gramotnosti. Celý příspěvek »


Odkazy

Reading Lady
Celý příspěvek »